Analýza závad klenbových mostů, vliv závad na únosnost a bezpečnost mostů.Ing. Jiří Pokorný CSc., Ing. Pavel Štěpán, Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice Typy mostních konstrukcí v síti ČD.Typy mostních konstrukcí a jejich četnost v síti ČD byly zjišťovány na GŘČD (ing. Vejvoda), kde jsou evidovány v programu MES.
Procentuelní vyjádření četnosti klenbových mostů je nasledovní:
V celkovém počtu 10217 mostů evidovaných u Českých drah je tedy četnost klenbových mostů značná a vzhledem k tomu, že v současné době v převážné většině svým stavem ohrožují bezpečnost provozu na železnici,a vyžadují opravy a sanační práce značných rozsahů, je věnována analýze poruch těchto konstrukcí určitá pozornost. Z provedených rozborů těchto konstrukcí a na základě prostudování příčin poruch nejčastěji uváděných v revizních zprávách a dalším studiem je možno poruchy klenbových mostů rozdělit následujícím způsobem: A. Podélné trhliny. Tato porucha bývá hlavním důvodem sanace či rekonstrukce objektu.Trhliny mohou probíhat přes část klenby, ale často procházejí z opěr celou klenbou. Příčinou bývá obvykle větší zatížení než na jaké byla klenba navržena nebo zvyšování nivelety koleje, čímž dochází k rozvírání mostu. Stále zvyšující se nápravové tlaky železničních vozidel a počty přejezdů přes most vyvolávají dynamické účinky, které havarijní stav takto porušených mostů urychlují. Na obrázku je zobrazen tento jev společně s možnou sanační úpravou pomocí vyztužovacích tyčí.
B. Trhliny v opěře. Tyto trhliny mají přímou souvislost s poruchami a trhlinami klenby, mohou být též způsobeny zatékáním vody z nefunkční izolace, nebo různou kvalitou založení konstrukce. V řadě případů sledovaných mostů vznikly tyto trhliny z důvodu rozdílného sedání opěr základu mostu oproti sedání přilehlého násypu.
C. Kaverny. Jde v podstatě o uvolňování cihelného nebo kamenného zdiva vlivem zatékání vody do konstrukce, rovněž opakované pojezdy způsobují otřesy, kdy dochází k uvolňování kamenů či zdiva a to až do hloubky 2/3 tloušťky. Rozsah poškození je různý, většinou se jedná o otvory menší.
D. Vysunutí desek. Průčelní zdivo i zdivo šikmých mostních křídel bývá ukončeno krycími deskami. Vlivem zatékání vody, vlivem vegetace dochází k vytlačování těchto desek ven z objektu. Porucha mnohdy vznikne i za situace, kdy samotné kamenné desky bývají ve velmi dobrém stavu
Z prováděného sledování poruch na těchto mostech, které se mnohdy stupňují až do způsobení havarijního stavu mostu můžeme uvést hlavní příčiny, které tyto poruchy způsobují:
Vzhledem k tomu, že významný vliv na poruchy těchto mostů má vliv zatížení, jeho stoupající intenzita jež vede mnohdy až k přetěžování těchto mostů, je třeba věnovat určitou pozornost právě statickému řešení těchto mostních konstrukcí, (průběhu vnitřních sil), aby bylo možno porovnávat různé stavy současnosti, s provedenými návrhy a realizacemi těchto staveb v minulosti. Materiál, vlastnosti.Materiál, cihly, kámen má daleko k materiálu, který by vyhovoval Hoockovu zákonu. Vyjádření vztahu mezi přetvořením a napětím je příliš složité, takže oblouky byly mnohdy považovány za oblouky z pružného materiálu což bylo v rozporu se skutečností. Podmínky rovnováhy klenby.Pro klenbu platí tři podmínky rovnováhy, kterým musí konstrukce vyhovět v každé spáře:
Specifické problémy vzniku poruch u mostů klenbových z kamene a cihel.U zděných mostů z kamene a cihel odezvou konstrukce na statické zatížení s dynamickou složkou je časově závislá deformace, přetvoření nebo porucha. To znamená, že v čase dochází k postupnému nárůstu deformací (přetvoření), rozvoji a šíření poruch, které pak v konečném stádiu vedou k zhroucení konstrukce. Z původních vlasových trhlin nepravidelně uspořádaných v cihelném zdivu, či maltě, dochází ke vzniku trhlin větší šířky k uvolňování zdiva ve spárách k vypadávání malty a k havarijním stavům. Příčinou poruch zdiva jsou fyzikální, chemické a biologická vlivy. Snižování objemu zdiva narušováním jeho celistvosti a rozpadem jeho složek se snižuje únosnost zdiva. Trhliny, jako závažné poruchy zdiva vznikají buď vlivem změny stavu napětí nebo přetvoření ve zděném prvku následkem změny zatížení, deformací a přetvořením přilehlých prvků, degradací a rozrušováním zdiva. Podle příčiny vzniku jsou trhliny způsobeny silovými nebo přetvárnými účinky zatížení, dále změnou stavu napětí, případně přetvoření ve zděném prvku (rovinný nebo prostorový stav napjatosti). Zdivo možno klasifikovat, jako nehomogenní křehký materiál skládající se ze dvou látek o různých fyzikálních charakteristikách. U běžného zdiva jsou zpravidla tlaková svislá a tahová vodorovná přetvoření malty při zatížení zdiva svislými silami větší než odpovídající přetvoření kusového staviva, (cihel) avšak celkově menší než odpovídající přetvoření samotné malty bez spolupůsobení s kusovým stavivem. U malt s malou pevností je soudržnost malty a cihel malá a při tlakovém zatížení zdiva je malta vytlačována ze spár. Soudržnost obou materiálů zajišťuje jejich spolupůsobení a tím i shodné přetvoření. V důsledku vzájemného působení je malta, která má tendenci k většímu příčnému přetvoření příčně tlačená a cihly příčně taženy. Pro tento případ poměru pevnosti malty a cihel může vzniku svislých trhlin v ložných spárách vyplněných maltou předcházet vznik svislých trhlin v cihlách, které se porušují tahem. Ve zdivu s maltou vysoké pevnosti dochází k obdobnému mechanismu, který však působí opačně. Cementová malta s vyšším modulem pružnosti přebírá v důsledku vyšší tuhosti menší příčné přetvoření příčná tahová napětí způsobená tendenci cihel k většímu příčnému přetvoření, cihly jsou v tomto případě namáhány příčným tlakem. Při rostoucím zatížení se objeví zpravidla první svislé trhliny ve výplni ložných spár a teprve následně nebo současně v cihlách. Základní příčinou porušování zděného prvku namáhaného svislým tlakem a vyčerpání jeho únosnosti v tlaku je rozvoj převážně tahových trhlin v cihlách. Podmínku kompatibility (stejné příčné deformace cihel a malty v blízkém okolí styčné spáry)můžeme přibližně napsat ve tvaru
kde Dsxt = normálová síla na jednotku délky spáry způsobená smyk. tokem t
V důsledku vzájemného spolupůsobení je mezní pevnost zdiva Rmsc menší než pevnost jeho únosnější složky ( např. cihel Ruc), avšak zpravidla větší než pevnost jeho únosnější složky (např. cihel Ruc), avšak zpravidla větší než pevnost, která by odpovídala pevnosti tělesa vyrobeného z méně únosné složky zdiva (např. malty Rmc). Se zvyšující se výškou ložné spáry se příznivý účinek příčných tlakových sil Ds,t na výslednou pevnost malty postupně omezuje pouze na průřezy přiléhající ke smykovým spárám cihla- malta. V odlehlých průřezech dochází k vytlačování a rozrušování malty ložné spáry (pevnost malty v tlaku je zde v důsledku vyšších příčných tahových napětí nižší, tedy exmn® 0).
Z uvedeného vlivu vzájemného spolupůsobení složek zdiva je zřejmý význam dodržování předepsaných výšek ložných spár , význam vlivu případného příčného vyztužování zdiva v ložných spárách na zvýšení pevnosti zdiva. Pevnost zdiva v tlaku Rmsc by se měla vyjadřovat jako proměnná hodnota závislá na pevnosti cihel v tlaku Ruc, malty v tlaku Rmc a pevnosti cihel Rut popřípadě malty Rmt v tahu , přičemž právě pevnost cihel Rut se uplatňuje zejména u zdiva při zatíženích blížících se meznímu zatížení, kdy nastává rozvoj trhlin a má tedy významný vliv na zůstatkovou únosnost zdiva. Trhlina vznikne v tom místě ( průřezu ) zděné konstrukce, kde působící normálové napětí v tahu překročí lokální(místní) pevnost zdiva v tahu Rmst, případně kde hodnota příčného přetvoření překročí hodnotu mezního poměrného přetvoření v tahu exm. Pevnost zdiva v tahu, jako heterogenního materiálu závisí na poloze průřezu, to je na vzdálenosti a poloze posuzovaného průřezu vzhledem k ložným a příčným spárám. U tlačených mostních opěr klenbových mostů obvykle první svislé tahové trhliny vznikají ve střední třetině výšky prvku. Zde jsou největší hodnoty příčného přetvoření ex a z těchto míst se šíří trhliny směrem nahoru a dolu. Vznik trhlin v patách klenby nebo v dolní části opěry výrazným způsobem snižuje únosnost opěry. Vedle svislých tahových trhlin vznikají v případech, kdy směr hlavního napětí v tahu svírá s vodorovnou osou úhel a > 25o stupňovité trhliny procházející styčnými a ložnými spárami.Je-li úhel a > 25oprobíhají trhliny ve styčných spárách a v cihlách a mohou být částečně šikmé ve směru hlavního napětí v tlaku.Smykové trhliny svislé i šikmé vznikají v místech rozdílného posunu dvou částí jednoho prvku a nebo v místech dvou na př.kolmých prvků. Jejich nejčastější příčinou jsou účinky objemových změn a rozdílného sedání. Pro smykové trhliny v provázaném zdivu je charakteristické,že jsou vytvořeny z řady po sobě následujících krátkých šikmých tahových trhlin zpočátku vlasových později výrazně viditelných šikmých. Vedle lokálních trhlin se ve zděné konstrukci můžeme setkat i s výskyty trhlin, které jsou důsledkem přelévání (redistribuce) tahových či smykových napětí po průřezu zděného prvku z části porušeného trhlinou do části neporušených.
Na následujícím obrázku je uveden pracovní diagram zděného tlačeného prvku N, e zidealizovaný, který je charakteristický třemi oblastmi. K tomuto diagramu je zobrazeno předpokládané porušení svislé zděné konstrukce trhlinami tak, jak v jednotlivých stádiích zatěžování bude pravděpodobně probíhat.
Začátek porušení je charakteristický vytvořením jedné nebo více průběžných svislých trhlin.Svislé trhliny obvykle vznikají v prodloužení styčných spár. Rozdělením zděného pilíře průběžnými svislými trhlinami na jednotlivé sloupky je dosaženo mezního stavu únosnosti. Častou příčinou snížení únosnosti zdiva je jeho nekvalitní provedení rozdílná kvalita kusového staviva a malty v ložných spárách. Rozdílné nepružné dotlačování zdiva může být způsobeno rozdílnou kvalitou malty případně rozdílnou tloušťkou ložných spár. Při posuzování klenbových mostů nelze opomenout při sledování způsobu porušení i trhliny vzniklé účinkem objemových změn na konstrukci způsobených změnou teploty, kdy jde zpravidla o smykové trhliny v důsledku cyklického charakteru tohoto účinku. Poměrně rozsáhlou skupinu poruch zděných mostních kleneb tvoří poruchy způsobené vynuceným přetvořením v důsledku změny tvaru základové spáry, to je nerovnoměrným poklesem a pootočením. Jde o poklesy, drcení materiálu v důsledku koncentrace tlakových napětí. Podobné porušení zdiva může vzniknout v místech náhlé změny průřezu třeba vlivem změny provozního půdorysného uspořádání na železničním svršku. Závažným činitelem pro vznik poruch u těchto konstrukcí je i celková degradace materiálu, která vzniká opakovanými procesy,souvisejícími se změnami vlhkostí, vysušováním a změnami teplot, kdy materiál mění svoje fyzikální vlastnosti. ZávěrVzhledem k tomu, že je průběžně sestavován plán oprav a rekonstrukcí těchto mostů, mohli by uvedené informace posloužit právě pro vytypovávání vhodných objektů pro tyto účely. Oprávněnost zajímat se o tyto konstrukce je dána i tím, že ze 106 vybraných mostů GŘČD pro sanace a rekonstrukce je 74 klenbových, u kterých byl specifikován následující rozsah prací:
Zbylých 30,18% což činí 32 mostů, jsou mosty jiného charakteru (většinou ocelové).
Literatura:
|
ISSN 1213-6395 | Tiráž | RSS | © 2000-2008 MOSTY.CZ, vyrobil: nexum Trilog |