Příčiny opakujících se závad hydroizolací mostů

Ing. Zuzana Červenková

Úvod

Odborně provedená hydroizolace mostovky z materiálů splňujících požadavky ČSN 73 6242, tj. hydroizolace provedená izolačními systémy schválenými MDS ČR, účinně ochrání nosnou konstrukci před pronikáním vody a tím i před účinky solí a zajistí tak dlouhodobou životnost mostních objektů.

Přes celkové výrazné zvýšení kvality hydroizolací mostovek přetrvávají určité závady, rozdíly v provedení i v názorech na řešení některých detailů. Na základě poznatků jak z praxe, tak i z přípravy evropských norem pro izolace je zřejmé, že závady jsou převážně v místech detailů a některé detaily týkající se zejména odvodnění izolační vrstvy, bude nutné dopracovat.

Je zajímavé, že určité druhy závad se vyskytují pouze v některých krajích, např. úprava povrchu betonu frézováním, závady plynoucí z používání neschválených izolačních systémů nebo záměna jednotlivých vrstev ve schváleném izolačním systému za levnější – méně kvalitní a neověřené materiály, neúčast stavebního dozoru při přejímce jednotlivých vrstev izolačního systému.

Tyto výše uvedené závady jsou výhradně v rukou investorů a vyplývají z rozdílného přístupu jednotlivých investorů k respektování, a tedy dodržování platných předpisů a pochopitelně i ze znalosti nebo neznalosti předpisů. V případě hydroizolací mostovek se jedná o ČSN 73 6242 „Navrhování a provádění vozovek na mostech pozemních komunikací“ a TKP 21 „Izolace proti vodě“, kde je stanoveno používání pouze schválených skladeb izolačních systémů, způsob úpravy povrchu podkladu, povinnosti stavebního dozoru atd.

Nejčastěji opakující se závady, které se vyskytují všeobecně bez rozdílu jednotlivých krajů a jsou prvotní příčinou zatékání vody do mostní konstrukce, jsou v nesprávném řešení odvodnění izolační vrstvy.

Odvodnění izolační vrstvy a vrstvy ochranné z LA

Situace ve snaze navrhnout odvodnění izolační vrstvy a vrstvy ochranné se výrazně zlepšila. Zejména v projektové dokumentaci renomovaných projektových firem jako jsou např. PONTEX s.r.o., PROMO s.r.o., Stráský, Hustý a partneři s.r.o. jsem se za poslední 3 – 4 roky nesetkala s neřešením odvodnění izolační vrstvy.

Navržený způsob odvodnění však není v řadě případů nejvhodnější, zejména pokud jde o:

• vzájemné vzdálenosti odvodňovacích trubiček,
• zajištění odvodnění nejnižšího místa na mostovce,
• vzdálenosti odvodňovacích trubek od římsy,
• řešení odvodnění před flexibilními závěry,
• řešení flexibilního závěru pod římsou, která je v protispádu – hromadění vody,
• zajištění odtoku vody k odvodňovacím trubičkám.

U některých projektových firem, např.: AMBERG Engineering Brno a.s. však stále přetrvává chybný názor, že voda z povrchu izolace odteče pod římsami do podélného žlabu – mostní objekt č. 128-023 na silnici II/128.

Vzhledem k četnosti těchto závad je nutné způsob odvodnění konstrukčně vyřešit a vydat formou Vzorových listů, eventuálně i doplněním ČSN 73 62 42, kap. 3 Konstrukční zásady.

V době zpracování ČSN 73 6242 nebyl dostatek zkušeností s navrhováním odvodňovacích trubek, které mají odvést veškerou vodu prosáklou vozovkovými vrstvami co nejrychleji z povrchu izolační vrstvy. Navržení odvodňovacích trubek a systém drenáží je zmíněno pouze v článku 3.3.1.8 a význam není dostatečně zdůrazněn.

Vzájemné vzdálenosti odvodňovacích trubek podél říms závisí zejména na:

• velikosti odvodňované plochy,
• podélném sklonu mostovky,
• příčném sklonu mostovky.

V žádném případě není určena fixní vzdálenost trubek pro různé druhy mostních konstrukcí. Vzdálenosti musí navrhnout projektant.

Velikost odvodňované plochy

U mostních objektů na silnicích nižších tříd dopravního zatížení se šířkou vozovky do cca 10 m se střechovitým příčným spádem budou pro odvod vody z povrchu izolační vrstvy (v případě ochranné vrstvy z LA i z jejího povrchu) navrženy odvodňovací trubky ve vzájemné vzdálenosti, např. 10 – 15 m (navrhne projektant se zohledněním hydrotechnického výpočtu). U mostů na dálnicích nebo rychlostních komunikacích (téměř dvojnásobná šířka vozovky) bude k zajištění odtoku vody z povrchu izolační vrstvy (ochranné vrstvy) nutné navrhnout výrazně kratší vzdálenosti – mezi 5 – 10 m, tedy zhruba dvojnásobný počet trubek.

Podélný a příčný sklon ovlivňuje rychlost odtoku vody. Proto při malém podélném sklonu (do 1 %) je nutné navrhnout větší počet odvodňovacích trubek, tedy kratší vzájemnou vzdálenost, oproti mostům s podélným sklonem např. nad 2 %, kde opět stačí vzdálenosti 12 – 15 m.

Nutné je při řešení odvodnění zohlednit i příčný sklon.

V praxi jsem se setkala s dvěma případy, kdy u mostu s jednostranným příčným sklonem byl navržen stejný počet odvodňovacích trubek podél obou říms. Toto řešení je chybné, každý detail je náročný na provedení, finance i čas. Proto názor, že nic se neděje, když se odvodňovací trubičky navrhnou ve stejném počtu i při „horní“ římse (při jednostranném příčném spádu vozovky) – je vzhledem k obtížnosti provedení detailů naprosto špatný. Je nesmysl provádět odvodnění tam, kde to není nutné.

Dobrou zkušeností byla i prohlídka mostních objektů v SRN, kde bylo názorným a logickým způsobem řešeno odvodnění izolační vrstvy u mostního objektu ve výškovém oblouku. Odvodňovací trubky v místě vrcholu oblouku v délce asi 50 m byly provedeny po 6 m, v pokračujících úsecích s větším podélným sklonem byly trubky osazeny po cca 15 m.

Odvodnění nejnižšího místa mostovky

Ještě v minulém roce jsem se ve dvou případech setkala s případem, kdy nebylo navrženo odvodnění v nejnižším místě mostovky, tj. v rohu mostního závěru a římsy. Na tuto hrubou chybu upozorňovala i zhotovitelská firma, investor však trval na dodržení projektu. Po projednání byla odvodňovací trubka dodatečně osazena. Opět se jedná v prvé řadě o chybu projektanta. V daném případě i neznalost investora.

Tato chyba způsobuje následně zatékání vody přes mostní závěry na úložné prahy, ložiska, závěrné zídky.

Vzdálenosti odvodňovacích trubek od římsy

Řešení odvodnění izolační vrstvy uvedené ve Vzorových listech VL 4 MOSTY – 403.43 není optimální. Při konstantním sklonu mostovky je odvodňovací trubička od římsy vzdálena 250 mm – osa trubky. Tedy pruh podél římsy zhruba v šířce 200 mm není odvodněn.

Uvedený detail je nutné aktualizovat s tím, že odvodňovací trubky budou osazeny těsně před římsou. Při používaných průměrech odvodňovacích trubiček 50 mm – 70 mm a horní přírubě, která by pro konstantní spád mostovky měla být upravena, je optimální osová vzdálenost trubek od římsy cca 70 - 100 mm.

Délky odvodňovacích trubek s ohledem na jejich vyústění

Délka roury odvodňovací trubky je závislá i na místě jejího vyústění. U trubek umístěných nad opěrami – úložnými prahy, dochází k zatékání vody z odvodňovacích trubek na úložné prahy a ložiska. V těchto místech je tedy nutné použít delší trubky, dle potřeby vykloněné tak, aby voda šla mimo úložný práh nebo úložný práh pod vyústěním trubky upravit. Totéž platí pro vyústění odvodňovačů povrchu vozovky.

Odvodnění před mostními závěry

Nejčastější závady jsou u elastických mostních závěrů (flexibilů). Případy, kdy voda přetéká přes flexibilní závěr po římse na úložné prahy, jsou poměrně časté.

Setkala jsem se s případem, kdy v této situaci požadoval investor vybourání závěru. Přitom je zákonité, že před flexibilním závěrem se voda zarazí. Tuto vodu je nutno buď před závěrem odvést a to opět trubkou dostatečného profilu osazenou v nejnižším místě před závěrem, nebo provést vodu závěrem. Obdobné problémy se vyskytují i u dalších druhů mostních závěrů.

Řešení odvodnění před mostními závěry je nutné doplnit do Vzorových listů VL 4.

Řešení flexibilního závěru pod římsou s protispádem

Opět se jedná o důležitý detail, který se opakuje na řadě staveb a konstrukčně není vyřešen.

Pokud je protispád pod římsou navržen až k dilatační spáře, je žlábek v izolaci pod flexibilním závěrem v úseku pod římsou pochopitelně také v protispádu a zavádí vodu z přečnívající části do nejnižšího místa flexibilního závěru.

Odvodnění místa lomu flexibilního závěru není vyřešeno. Voda postupně protéká na opěru. Dvě varianty řešení uvádí Ing. Kuncová, ŘSD ČR, závod Brno.

Řešení odvodnění u flexibilních závěrů s římsou v protispádu je nutné uvést ve Vzorových listech VL 4 – Mosty.

Kvalita provádění

Kromě výše uvedených závad v odvodnění izolační vrstvy, jejichž příčina je v nesprávném technickém řešení, se v posledních 5 – 7 letech výrazně zvýšila kvalita provádění.

To se týká jak izolačních systémů s natavitelnými asfaltovými pásy, tak i systémů prováděných nátěrem nebo nástřikem – izolace polyuretanové, metylmetakrylátové, modifikované asfalty.

Přesto jsem se v rámci provádění auditů systému jakosti setkala v některých případech s následujícími závadami:

• natavování izolačních pásů na nevhodný podklad – lokální nerovnosti hl. cca 20 mm nevyplněné nebo vylité pryskyřicí bez přidání křemičitého písku, chybí zápisy ve stavebním deníku o přejímce podkladu,
• přepalování hmoty pásů – degradace hmoty,
• neochránění izolační vrstvy – při vysokých teplotách vznik puchýřů, znečištění, zanešení odvodňovacích trubek,
• neznalost TPP,
• zahájení a provádění izolačních prací v nevhodných klimatických podmínkách.

Jedná se o ojedinělé případy, jejichž příčina je ve většině případů (kromě provádění za nevhodných klimatických podmínek) v neznalosti pracovníků provádějících izolační práce. Pro každou zhotovitelskou firmu by mělo být samozřejmostí - s ohledem na zajištění výsledné kvality prací a tím prosperity firmy - opakované proškolování svých pracovníků.

zpět na seznam