Dřevěné mosty v okolí Nedvědice, část V.

Příklady častých závad

Výše popisované objekty se ve své konstrukci značně liší. Co však mají společného, jsou některé závady. Jejich příčinou mohly být konstrukční chyby už při stavbě mostu, ale mnohem více škod napáchaly pozdější úpravy a také nedůsledná nebo žádná péče během jejich užívání.
Nejproblematičtějším místem všech mostních konstrukcí je bezesporu uložení nosných trámů. Přitom stačí dodržet zásady konstrukční ochrany. Uložení trámů má být izolováno od zemní vlhkosti a musí mít možnost dobře větrat. Není tedy nic jednoduššího, než uložit nosníky na dubové prahy.
V mnoha případech byly později prahy zazděny, aby tak byly zajištěny proti posunutí. Při hmotnosti těchto mostních konstrukcí, se ale není třeba obávat, že by se mohl trám jakkoliv pohnout, je-li uložen na rovné ploše. Ale i kdyby toto hrozilo, postačilo by prahy ukotvit do pilířů pomocí ocelových prvků.
Příkladem této nevhodné úpravy může být švařecká lávka, kde byly prahy v celé své výšce zabetonovány. Hlavní nosníky tak ležely přímo na pilíři a nebyly nijak izolovány a chráněny ani před dešťovou vodou, ani před vzlínající vlhkostí.
Proti druhé zásadě, nutnosti větrání, se zase provinili opraváři na mostě v Černvíru. Zde se snažili trámy chránit před vlhkostí tak usilovně, až zabránili jejímu odchodu. Zhlaví byla neprodyšně zabalena do dehtové lepenky. Bohužel není nikdy nic stoprocentní, a tak se voda k nosníkům samozřejmě dostává a lepenka pak naopak brání rychlému vyschnutí.
Zhlaví trámů pernštejnského mostu byla také v trvalé vlhkosti. Zde nebyly prahy zazděny, ale nahrazeny kamennými podložkami. Nevíme, zda prahy zcela podlehly zkáze a kameny byly pouze mnoholetým provizorním řešením, nebo se někdo domníval, že trvanlivější a pevnější kámen bude vhodnější podložkou. Ke zkáze ale přispěla i nedostatečná údržba. Most je totiž vsazen do svahu a voda stéká přímo k němu. Je důležité udržovat odvodňovací kanálek před mostem dostatečně hluboký.
V Prudké je opět viníkem lidská nedbalost i laické provedení oprav. Na opěře v místě uložení se hromadí hlína, listí a další materiály, které zasypávají trámy. Ty se tak dostávají do přímého styku se zemní vlhkostí – o jejím odvětrání nelze v tomto případě vůbec hovořit. Ale toto je velmi častá příčina špatného stavu zhlaví, která se vyskytuje u většiny mostů a lávek.
Chybou, která také zapříčinila neutěšený stav lávky, je špatně provedené oplášťování. To, namísto toho, aby nosné trámy před deštěm chránilo, nyní svádí vodu přímo na jeden z nich. Jeho stav je „díky“ tomu kritický.
Dalšími oblastmi, které jsou opakovaně předmětem sanací dřevěných mostních konstrukcí, jsou opěry příčného ztužení a průvlaky, které je nesou. Vzhledem k tomu, že ve většině případů trčí vně mostu, nejsou již chráněny přesahem střechy. Z tohoto důvodu musí mít vlastní ochranu, kterou může být například dostatečně široké prkno – v některých případech ale toto prkno buď zcela chybí, nebo je příliš úzké, takže průvlaky od zatékání vody dostatečně nechrání. Navíc jsou-li opěry dlouhé, jako například ve Švařci, není průvlak chráněn před vodními srážkami téměř vůbec. Dešti je přímo nastavena vodorovná plocha s trhlinami (přirozená vlastnost dřeva), ze které srážky neodtékají. Není-li možno dřevo lépe chránit, mělo by alespoň být použito co nejtrvanlivější (např. dub).
Ostatní závady pak bývají způsobeny děravou střechou nebo jinými otvory v plášti mostu, které dovolují trvalé zatékání dešťové vody do konstrukce.

Autor: Ing. Veronika Hunková

Zdroj: Materiály pro stavbu 9/07