Střechy pražského Žižkova
Pojďte s námi na jednu takovou pravou plochou žižkovskou střechu. Jste zváni ...
Podíváme se na střechu klasického žižkovského bytového domu z přelomu 19. a 20. století. Objekt je sám o sobě nenápadný a zapadá do uliční linie mezi ostatní, ovšem jen co vystoupáte pár pater a překonáte odložené "starožitnosti" u vstupu na střechu, pojme vás téměř hrůza. Kromě mnoha vos, které zde mají hnízdo v puklině mezi zdivem střešní nástavby se začnete prodírat množstvím stavební sutě, zrezlých klempířských prvků, popadaných hromosvodných tyčí, mechem a dokonce zakopnete i o ztrouchnivělé křeslo snad z první republiky. Možná vás napadne, jak dlouho je tomu, co zde byl někdo přede mnou?
Střešní konstrukci a celý objekt pod ní má před zatečením chránit hydroizolační souvrství k asfaltových pásů, které jsou ovšem dlouho za svým horizontem životnosti. Ochranné vrstvy proti UV záření se nevratně "vypařily," v ploše se vyskytuje mnoho boulí, trhlin a při lehkém našlápnutí je cítit, jak se mezi pásy přelévá voda. Při pohledu na jednotlivé detaily, jako jsou vytažení izolací na svislé konstrukce, či opracování u prostupujících těles, se vám možná zatmí před očima. Co teprv pohled na klempířské prvky. Nebojte, jestli se vám zdá, že máte mžitky z horka a plechy na atice se vám najednou ztrácejí, tak to je pravá realita.
A to není zdaleka vše. Co třeba prozkoumat stav svislých konstrukcí. Na většině jejich plochy jsou značně rozrušeny, odpadávají velké části omítky, v místě atiky jsou znatelné trhliny způsobené objemovými změnami (příčinou je i zatékání), zárubně dveřních otvorů drží v celku jen silou vůle a některé nástavby nemají daleko ke zborcení.
Poté, co si střechu prohlédnete v další části, zjistíte, jak jednoduché je mít na střeše pěknou zahrádku... Stačilo by jenom trochu poklidit. Ve spodní části střechy je přibližně 30% plochy pokryto mechem, uchytila se zde i tráva a menší keře, v rozích u svislých konstrukcí je možné najít malé nálety bříz.
Podívejďmě na zvýšenou část. Zde je vše ještě horší něž dole. Břízu co vidíte už za nálet lze považovat jen těžko a pokud si odmyslíte tu výšku, můžete si připadat jako při návštěvě opuštěného vojenského prostoru, jen žižkovský vysílač v pozadí vás snad navrátí nazpět.
Až se proberete ze snění, možná si všimnete zajímavého řešení ukončení komínových průduchů. Proč přeci používat velké a drahé stříšky, když stačí ohnout ten správný kousek pozinku a nasadit do komína?
A kam půjdeme dále? Raději snad zpátky na ulici... Cestou dolu se podívejte na způsob, kterým je tato střecha odvodněna a dobře si jej zapamatujte, jelikož takhle to opravdu moc nefunguje, zvlástě když je půdorys střechy velmi členitý, jako v tomto případě.
Teď už doopravdy naší procházku ukončeme, jen až budete v chodbě u schodiště v posledním podlaží, pozvedněte svůj zrak ke stropu. Je vám jistě jasné, kam velká část vody ze střechy teče.
Co říci závěrem, snad jen, zajděte se podívat občas i na svojí střechu.
|
