Zásady pro údržbu, opravy a rekonstrukce střešních plášťů

Revize a údržby střešních plášťů je nutné provádět pravidelně a to v předem určených termínech nejlépe před a po zimním období, kdy je možné očekávat, že bude nutné provést drobné opravy nebo standardní udržovací práce jako:

1. kontrola hydroizolačního systému, jeho celistvosti a napojení na stavební konstrukce a střešní prvky;
2. vyčištění odvodňovacího systému, žlabů, vpustí, upevnění košíků vpustí atd.;
3. vyčištění střešního pláště od odpadků a náletové zeleně a jiných nečistot;
4. kontrola upevnění všech střešních prvků, antén, světlíků atd.;
5. kontrola celistvostí tmelů, jejich doplnění nebo výměna;
6. kontrola nátěrů a povrchových úprav konstrukcí, které vystupují nad rovinu střešního pláště, případně jejich opravy.

Vždy je vhodné mít již v projektu „Návod na použití střešního pláště“, kde jsou specifikovány různé termíny pro opravy, případně jak se mají tyto opravy nebo údržba realizovat.

Specifické jsou střechy provozní úpravou, tam je nutné předem velmi pečlivě specifikovat údržbu. U zelených střech je to systém zahradnické údržby u pochozích a pojízdných střešních plášťů je to náletová zeleň, kterou je nutno neustále odstraňovat. To je možné jednak mechanicky, ale též chemicky. V případě použití různých herbicidů je nutno znát reakci hydroizolačního pláště a použité hubící prostředky musí být slučitelné s hydroizolačním, u obrácených střech s tepelnou izolací.

U všech provozních střech je nezbytně nutné trvale udržovat odvodňovací systém, protože ten je velmi náchylný na znehodnocení nečistotami, splaveninami atd. Je nutné jej pravidelně čistit.

Pro opravy a rekonstrukce platí obecné zásady, nejdůležitější z nich jsou:

1. Maximální množství informací. Pře započetím jakýchkoliv prací je nutné mít dostatečné množství informací o střešním plášti, tak aby bylo možno objektivně vyhodnotit objektivní variantu technického řešení opravy nebo rekonstrukce.
2. Návrh opravy nebo rekonstrukce je nutné mít zhodnocený z hlediska celé funkčnosti střešního pláště a to zejména z hlediska statického (při přitěžování dalšími vrstvami), stavebně fyzikálního (aktivní bilance zkondenzované a vypařené vodní páry) a odvodňovacího (systém odvodnění být dostatečný nesmí být rekonstrukcí omezen).
3. Pro náročné rekonstrukce je velmi důležité mít zpracovanou projektovou dokumentaci, která bude řešit všechny skladby a konstrukční detaily, které se na střešním plášti vyskytují.
4. Provádění oprav a rekonstrukcí je náročnější na provádění než realizace nových izolačních systémů, proto je nutné, aby firmy a pracovníci, které tyto práce provádějí byly zkušení a zodpovědní. Izolační firmy provádějící tyto práce by měly být vybaveny odpovídajícími přístroji a nástroji, zejména pak pro demontáž starého izolačního systému.
5. Průběh prací musí být pečlivě dokumentován a to listinnými dokumenty (zápisy, dopisy, protokoly o převzetí atd.) a fotografiemi nebo i videosekvencemi.

Některé specializované stroje pro odstraňování původního izolačního systému.

Nejdůležitější z nich je stroj úplně vlevo jehož základní funkcí je řezání izolačního systému na části, které je možno jednoduše odstraňovat .

Opravy hydroizolačního povlaku:

1. Lokální opravy v partikulárních detailech (opravy konstrukčních detailů nebo konkrétně poškozených částí hydroizolačního povlaku);
2. Opravy konstrukčních detailů plus přepáskování všech spojů.

Oba tyto systémy mohou být doplněny odvětrávacími komínky, které mohou postupně odvětrat vlhkost, která se lokálně dostal do izolačního systému.

Pro opravy i pro přepáskování platí tři základní zásady:

1. Materiál pro záplaty nebo přepáskování musí být z hydroizolačního povlaku, který je deklarován jako jednovrstevný. Jeho navaření na původní izolační povlak musí být plnoplošné;
2. Z povrch je nutno připravit tak, aby bylo možné provést homogenní spoj původního materiálu s materiálem, který bude použit na záplaty, přepáskování. Zejména je nutné pečlivě zatlačit posyp do asfaltové hmoty, tak aby na povrch vystoupila asfaltová hmota;
3. Minimální přesah při svařování, tj. od místa porušení k hraně záplaty musí být 120 – 150 mm.

přepáskování spojů	záplata spojů

Rekonstrukce střešních plášťů lze rozdělit do následujících etap:

1. Získávání informací

   Papírových podkladů, tj. projektové dokumentace, korespondence, protokoly a předání, převzetí, atd., prostě všechny dokumenty, které je možno k tomuto sehnat;

   Místní šetření musí být provedeno vždy se sondami (Počet sond na plochu střechy se řídí odhadem řešitele, lze však doporučit, aby na max. 1000 m2 byla provedena jedna sonda), tak aby bylo jasné co bylo skutečně provedeno a v jakém stavu jsou jednotlivé vrstvy střešního pláště a to nejen izolační, ale i ostatní, které zajišťují funkčnost střešního pláště. Současně musí být zjištěn stav konstrukčních prvků (vpusti, světlíky) a klempířských detailů;

   Stav odvodňovacího systému, zejména jeho průchodnost;

   Stav ostatních prvků střešního pláště, zejména pak klempířských detailů, kde je nutné zjistit úroveň koroze, atd.

2. Zpracování a analýza získaných informací

   Na základě získaných informací je nutno zpracovat statickou analýzu, která nám urči statické možnosti nosné konstrukce střešního pláště, možnosti přitížení nebo nutnosti odlehčení;

   Na základě předcházejících informací je možno zhodnotit fyzický stav hydroizolačního povlaku a tepelné izolace;

   Na základě získaných informací je možno rozhodnou o optimální variantě technického řešení;

3. Zpracování projektové dokumentace

   Na základě vyhodnocení poznatků je možno zpracovat projektovou dokumentaci, která musí, kromě konstrukčních řešení obsahovat i stavebně fyzikální výpočty. Střecha musí vyhovovat ve všech hodnocených parametrech;

   Součástí projektové dokumentace musí být všechny revizní zprávy, které se vztahují k předmětnému střešnímu plášti;

   Součásti projektové dokumentace může být též „Návod na použití střešního pláště.“

4. Výběrové řízení

   Základní podmínkou výběrového řízení je, aby všechny firmy nabízely stejný rozsah prací a stejné izolační materiály, tak aby jednotlivé nabídky bylo možno porovnat. Nabídkový rozpočet je vhodné mít rozdělen do položek vždy s dělením materiál x práce.

5. Realizace rekonstrukce střešního pláště

   Realizace by měla být přesně podle projektu, s tím, že veškeré změny, které vyvolá život nebo skutečnosti, které nebyly v době zpracování projektu známy budou zaznamenány písemně a dokumentovány fotograficky, tak aby v případě nejasností bylo možno dohledat odpovídající dokumenty.

6. Převzetí střešního pláště do užívání

   Střešní plášť může být převzat až po úplném dokončení nebo s jasným specifikováním nedostatků a nedodělků, které je nutné v dohodnutých termínech odstranit.

Schéma postupu rozhodování při řešení rekonstrukce střešních plášťů

V rámci konečného rozhodnutí o rekonstrukci dochází k několika základním variantám:

1. Střešní plášť je nutno kompletně vyměnit. Pak se na nosnou konstrukci provádí nový střešní plášť;
2. Je nutno vyměnit hydroizolační plášť,
   a. Starý se odstraní a na jeho místo se provede nový,
   b. Starý střešní plášť se pouze vyrovná a perforuje a na něj se aplikuje nový;
3. Je nutné vyměnit hydroizolační povlak a doplnit tepelnou izolaci.

Ad. 1.
Při této variantě se jedná řešení nového střešního pláště na staré nosné konstrukce. Ve své podstatě se jedná o řešení nového střešního pláště, který je ovšem limitován tím co tam zůstává, tedy původní nosnou konstrukcí, případně stávajícími spádovými vrstvami, které je ovšem nutno překontrolovat a případně je nutné střešní plášť přespádovat, tak aby na něm zbytečně nestála voda.

Ad. 2.
Odstraňování starého hydroizolačního pláště je velmi nevděčná a drahá činnost, proto se jí většina lidí velmi vyhýbá a snaží se o druhou variantu i za ceny určitých rizik.

Dominantní řešení v tomto případě je přidání nového hydroizolačního povlaku a to podle následujícího schématu:
Podle následujícího schématu se přidává další hydroizolační vrstva. Samozřejmě je nutné, aby bilance zkondenzované a vypařené vodní páry, celého střešního pláště, byla aktivní. Tj. nesmí tento přidaný hydroizolační materiál způsobit poruchy z hlediska stavební fyziky.

Jednou z možností, které je možno provést je aplikace odvětrávacích komínků, které umožní odvětrat střešní plášť. Tyto komínky je nutné navrhovat individuálně a neexistuje žádný přesný výpočet rozmístění a dimenzování.

Konstrukční schéma odvětrávacího komínku. Pod zesilujícím pasem je vidět příruba tohoto střešního prvku.

V nabídce odvětrávacích komínků jsou dva základní druhy – pasivní bez pohyblivých částí, který odvětrává střešní plášť pouze na základě tlakového spádu nebo komínového efektu. Druhou variantou jsou aktivní komínky, kdy komínový efekt je doplněn aktivním rotačním prvkem, většinou ve formě vrtule, který přispívá odvodu vlhkosti ze střešního pláště. Je nutné dodat, že jakékoliv větrání s sebou nese kromě odvodu vlhkosti i odvod tepla, tedy jistým způsobem zvýšené tepelné ztráty.

Konstrukční schéma jednovrstevných hydroizolačních systémů, které je možno použít pro rekonstrukci původních hydroizolačních povlaků.

Technologie provádění nového hydroizolačního pláště bez zateplení, vždy může být v jedné nebo ve dvou vrstvách, ale z hlediska stavební fyziky je výhodnější, když je hydroizolační povlak je pouze v jedné vrstvě:

1. Natavování přes mikroventilační a plošně dilatační pás.
   Toto je nejobvyklejší řešení nového hydroizolačního povlaku, kdy podkladní perforovaná lepenka zajišťuje dostatečné odvětrání podkladu. Někdy se setkávám, že je možné provést částečné natavení. Teoreticky je to možné, ale vždy je to v rukách izolatéra, jeho šikovnosti nebo nešikovnosti;
2. Samolepící nebo rychle tavná úprava na spodní části hydroizolačního povlaku. K podkladu se tento povlak připojuje jen v pruzích, tak jak je vidět na obrázku, tento pruh se buď aktivuje běžnou teplotou cca + 20 °C, varianta lehce tavná se aktivuje lehkým natavením, které aktivuje adhezní schopnost tohoto pasu;
3. Mechanické kotvení je velmi častým systémem technického řešení dané problematiky, kde je možno počítat s několika variantami. Jednovrstevné, dvouvrstevné a též se speciálním jednostranným podkladním pasem. Tento pás je specifické konstrukce, protože je opatřen asfaltem pouze z jedné strany. Z druhé strany je netkaná polyesterová textilie, která slouží jako plošné difúzní vrstva. Na tento pás se plnoplošně natavuje jednovrstevná hydroizolace.

Pro mechanické kotvení platí pro obě varianty, nezateplenou i zateplenou, že je nutné mít podkladní vrstvy střešního pláště, které umožňují mechanické kotvení, tj. je nutné před provedením překontrolovat výtržné síly uvažovaného mechanického kotvení a případně zvětšit počet kotev na m2. Velmi problematické je mechanické kotvení do tepelné izolace, které v mnohých případech nedosahuje dostatečné únosnosti. Při je ho používání je nutno být velmi opatrný.

Konstrukční schéma jednovrstevných hydroizolačních systémů, které je možno použít pro rekonstrukci původních hydroizolačních povlaků na tepelnou izolaci nebo ve formě obráceného střešního pláště.

Technologie provádění nového hydroizolačního pláště se zateplením, může být v jedné nebo ve dvou vrstvách. Při možnosti dodatečného zateplení je možné použít i systém střechy s obráceným pořadím vrstev.

1. Mechanické kotvení je velmi častým systémem technického řešení dané problematiky, kde je možno počítat s několika variantami. Při provádění je však nutné vždy nejprve mechanicky kotvit tepelnou izolaci. Její provádění je vždy vhodnější ve dvou vrstvách s vystřídanými spárami, abychom se vyhnuli tepelným mostům;
2. Samolepící úprava na spodní části hydroizolačního povlaku se aktivně lepí k podkladu, tj. k tepelné izolaci z některého druhu pěnových tepelných izolací. K podkladu se tento povlak připojuje jen v pruzích, tak jak je vidět na obrázku, tento pruh se aktivuje běžnou teplotou cca + 20 °C, v případě dvouvrstevného systémů se druhá vrstva plnoplošně navařuje na tento samolepící pás. Současně je nutno dodat, že tyto samolepící pasy se spojů pomocí horkého vzduchu nebo se svařují speciálním stranovým hořákem, který brání prošlehnutí plamene na tepelnou izolací;
3. Při dostatečné statické únosnosti střešního pláště je možné střešní plášť přitížit a řešit problematiku zateplení systémem obráceného střešního pláště na který je možno uložit i některé druhy provozních vrstev, zejména pak pochozí viz obrázek.

Při rekonstrukci střešního pláště mnohdy dochází k nutně i k rekonstrukci systému odvodnění. Ten spočívá v:

1. Rekonstrukci vpustí v případě, že tyto jsou zkorodované nebo jinak degradované;
2. Rekonstrukci spádů, tak aby střešní plášť byl maximálně rychle odvodněn, jedná se o lokální přespádování nebo o kompletní přespádování střešního pláště;
3. Zrušení žlabů a jejich přeměnění v úžlabí, kde je vhodné vyplnit tento žlab tepelnou izolací;
4. Osazení vpusti tak, aby byla v nejnižších místech střešního pláště.

Ad. 1.

V případě rekonstrukcí odpadního potrubí včetně vpustí je nutno striktně dbát na zajištění dostatečné kapacity tohoto potrubí včetně vlastní vpusti. Optimální je výměna za plastovou tvarovku, která může být i vyhřívaná. Absolutně nevhodný systém je pouhé vložení odvodňovací tvarovky do stávajícího potrubí.

Ad. 2. - V tomto případě je možné dělit dodatečné vyspádování do tří úrovní:

1. Vyspádování pomocí zbytků asfaltových pasů, které se vyskládají do požadovaného tvarů a jejich povrch se nataví pomocí PB hořáku;
2. Lokální vyspádování je možné pomocí expandovaného perlitu nebo expandované slídy, přičemž oba tyto materiály jsou prosyceny asfaltem. Do plochy se tyto materiály nasypou tak aby po odpovídajícím zhutnění došlo k vyrovnání do spádů, které jsou nutné k spolehlivému odvodnění střešního pláště;
3. Další možnost vyspádování je pomocí dodatečných spádů z klínů z tepelné izolace. Lepených nebo mechanicky kotvených k podkladu;
4. Poslední možností je kompletní přespádování pomocí klínů z tepelné izolace. Toto řešení je náročné na přesnost.

Při výměně, rekonstrukci střešního pláště je vhodné revidovat a případně vyměnit dožilé, zkorodované prvky střešního pláště.

U rekonstrukcí střešních plášťů s asfaltovými hydroizolacemi, které jsou svařovány PB plamenem je velmi nutné dbát na velmi dobrou požární bezpečnost. Tj. je velmi důležité, aby technologické postupy a provádění bylo v souladu s požárními předpisy a zdravím rozumem za současného použití kvalitních, resp. speciálních pracovních nástrojů, které omezují vznik požáru. V současné době se i u asfaltových pasů rozvíjí svařování horkým vzduchem, které je pro případy aplikace v oblasti hořlavých materiálů velmi vhodné.

Při provádění je nutné dbát na dodržování denních záběrů a používat přepážky v izolačním systému a to buď trvalé nebo dočasné. Příklady trvalých přepážek jsou uvedeny na následujícím obrázku:

Přepážky v izolačních systémech	a) 1 – hydroizolace 2 – zesilující pásky hydroizolace 4 – mechanické kotvení hydroizolačního povlaku 5 – klempířský krycí prvek 20 – původní hydroizolační povlak
	b) 1 – hydroizolace 21 – přepážka z asfaltového pasu obdobného jako hydroizolační povlak
	c) 1 – hydroizolace 21 – přepážka z asfaltového pasu obdobného jako hydroizolační povlak 22 – hranol z extrudovaného polystyrénu

1. Přepážka oddělující nově rekonstruovaný střešní plášť od starého;
2. Přepážka v izolačním systému (při přerušení práce nebo při dělení střešního pláště na sektory);
3. Přepážka v hydroizolačním systému střešního pláště s obrácenou skladbou střešního pláště (tuto přepážku je možno umístit pouze do rozvodí střešního pláště).

V případě rekonstrukcí je nutné prověřit tepelně technické vlastnosti nejen z hlediska difúze, ale i z hlediska kvantity tepelné izolace v ploše a v detailech. Zejména detaily jsou velmi důležití, protože mnohdy tvoří tepelné mosty s negativním vlivem na vnitřní klimatické prostředí, kdy v důsledku špatné tepelné izolace dochází k poruchám. V případě rekonstrukce je možno využít této činnosti ke zlepšení situace i v této oblasti.

V poslední době se velmi rozvíjí použití syntetických materiálů pro jednotlivé sanace a to zejména pro řešení velmi komplikovaných detailů, některé z těchto syntetických mastixů, stěrek, zejména na polyuretanové bázi, je možno kombinovat s asfaltovými izolačními materiály.

Použití syntetický stěrek je též možné pro některé speciální účely, jako jsou rekonstrukce balkónů nebo lodžií, tedy pro minimální rozsahy, kam se nehodí obvyklá technická řešení s povlakovými izolacemi.