|
1.2.2014 | Doc. Ing. Zdeněk Kutnar, CSc.
ČSN střechy & hydrooizolace v historickém vývoji
Počátky snah po sjednocení průmyslové i stavební výroby do společného rámce všeobecně akceptovaných principů v podobě normových dokumentů sahají do období krátce po založení Československa. Následující text přináší informace o sledu a obsahu norem řešících jednu z klíčových oblastí stavění - ochranu staveb proti vodě v období od 20. let 20. století do roku 2010. Historie KLEMPÍŘSKÝCH norem Historie norem HYDROIZOLACE Historie norem STŘECHY ČSN - MAP 2012 - 1934 Podmínky pro klempířské práce stavební /1934/ ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební - Základní ustanovení /1960/ ČSN 73 3611 Klempířské práce stavební - Práce související ČSN 73 3612 Klempířské práce stavební - Práce související ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební /1974/ ČSN 73 3610 Klampiarske práce stavebné /1989/ ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí /2008/ Klempířské práce jsou významnou součástí staveb . Zajišťují ochranu staveb před povětrnostními vlivy, zejména před srážkovou vodou. Na území České republiky mají mnohaletou řemeslnou tradici. Zákonná pravidla jejich navrhování i realizace byla a jsou zakotvena v technických normách. Některé z nich jsou zmíněny v dalším textu. ČSN – MAP 2012 - 1934 Vznik normy Norma vznikala postupně od roku 1925 na půdě klempířského pododboru normalizační komise Masarykovy akademie práce (MAP). Od května roku 1933 se na jejím vzniku podílela odborná komise č. 104 Práce klempířské Českomoravské společnosti normalizační. V komisi zasedali zástupci státních orgánů, zejména ministerstev, zemských a stavebních úřadů, vysokých škol, odborných, inženýrských, stavitelských a řemeslných společenstev i zástupci výrobců kovů. Iniciativní návrh MAP dopracovalo podle došlých připomínek v konečný návrh ministerstvo dopravy. Na úpravách se podílela redakční komise ČSN za spolupráce s Prof. Ing. Dr. techn. A. Čenským z ČVUT Praha. Jednatelský sbor ČSN prohlásil návrh za normu v prosinci 1934. Normu ČSN 2012 Podmínky pro klempířské práce stavební prohlásily ústřední orgány – ministerstvo veřejných prací a ministerstvo dopravy za závaznou pro stavby státní a státem podporované v roce 1934, resp. 1935. Poznámka: Obsah normy Norma úvodem pojednává o kovových materiálech používaných na klempířské práce, tj. o všech druzích plechů, oceli a profilovém železe a drobném spojovacím materiálu. Hlavní část se zabývá prováděním klempířských prací. V úvodu této kapitoly se stanoví povinnost kontroly zadané práce. Pozornost je také věnována pracovním lhůtám, skladovacím prostorám, ručení za škody, konstrukčním principům i ochraně klempířských prací. V dalších částech se podrobně stanoví zásady realizace žlabů, háků, odpadních trub a dalšího příslušenství souvisejícího s odváděním srážkových vod ze stavby, zejména její střechy. Dále se stanoví zásady realizace všech typů lemování a oplechování říms, hřebenů, nároží a úbočí. Pozornost je věnována i poklopům, střešním oknům a větrákům. Samostatně jsou zpracovány zásady realizace plechových krytin spojovaných na drážky nebo latě, a to z různých druhů plechů. Následující kapitoly pojednávají o přejímání prací a zárukách, o rozpisu prací, plánech, nabídkách, vzorcích a vzorech. Norma je pouze textovým elaborátem. Obrázky a náčrty neobsahuje. Hodnocení normy Norma vymezuje vše potřebné ke vzniku základních klempířsky zhotovovaných částí staveb od materiálu přes řemeslná pravidla realizace až po nabídky, přejímání prací, měření, účtování a záruky. Norma je přehledná a stručná. Vymezuje také odborný jazyk používaný v této speciální oblasti lidské činnosti. Je dokladem mimořádné péče, která byla rozvoji techniky i řemesel věnována v tehdy mladém Československém státě.
ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební – Základní ustanovení /1960/ Vznik norem Trojice norem byla schválena 23. 11. 1959 a vydána Úřadem pro normalizaci v květnu 1960 s platností od 1. 7. 1960. Podrobnosti o vzniku norem a jejich zpracovatelích nejsou v textu zmíněny. Pouze se konstatuje, že vydaný soubor ČSN 73 3610 až 73 3612 nahrazuje vydání z prosince 1955, které bylo nutno přepracovat a zpřesnit se zřetelem na stávající praxi provádění klempířských prací stavebních. Obsah norem ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební – Základní ustanovení /1960/ Norma platí pro výrobu a montáž klempířských výrobků a ostatních klempířských prací stavebních. Stanoví základní společné požadavky. ČSN 73 3611 Klempířské práce stavební – Práce související s průčelím /1960/ Norma stanoví zásady materiálového, tvarového a konstrukčního řešení odvodňovacích systémů vedených po fasádě (odpadové trouby, horní a výtoková kolena, odskoky, zděře atd.), dále uvádí řešení oplechování okapů, balkonů, podokeníku, říms, balkonových zdí, lemování sloupků zábradlí, vyplechování květinových truhlíků, provedení balkonových chrličů, ale také krytí dilatačních spár. Uvedeny jsou i plechové krytiny betonových desek (přístřešků). Tvary klempířských výrobků a prací jsou vykresleny a rozměrově definovány kótami. Rozsah normy – 22 stran textu a obrázků. ČSN 73 3612 Klempířské práce stavební – Práce související se zastřešením /1960/ Norma stanoví zásady materiálového, tvarového a konstrukčního řešení klempířských výrobků souvisejících se zastřešením. Obsahuje údaje o žlabech (včetně žlabových čel, rohů, masek, ochranných plechů a hrdel), o kotlících, žlabových hácích, manžetách, oplechování okapů, sněhových zachytačích, střešních oknech a poklopech, o lemování střešních proniků, lemování zdí a nadezdívek (včetně závětrných dilatačních lišt), dále obsahuje údaje o plechových krytinách, střešních dilatacích a ventilačních troubách. Hodnocení norem V trojici klempířských norem je pozornost soustředěna na jednotlivé konstrukční prvky klempířských prací, především na tvary a zásady zabudování do stavebního díla. Oproti ČSN 73 3610 (1934) došlo převážně k vypuštění ekonomických momentů realizace klempířských prací. Rozsah co do četnosti klempířských výrobků a prací byl podstatně rozšířen.
Vznik normy Norma obsahově navazuje na předchozí ČSN 73 3610 až ČSN 73 3612. Údaje v ní uvedené byly zčásti přepracovány, rozšířeny a sjednoceny do jedné normy. Normu zpracoval Studijní a typizační ústav v Praze, pracoviště Prostějov – Josef Chvoštík a Zdeněk Kratochvíl ve spolupráci s VUT Brno, katedrou pozemního stavitelství – Ing. Milanem Rochlou. Norma byla schválena 5. 5. 1972 s účinností od 1. 1. 1974. Vydal úřad pro normalizaci a měření Praha. Obsah normy V úvodu normy jsou přehledně v tabulkách uvedeny názvy a tvary nejvíce používaných způsobu ukončení a vyztužení plechů, způsoby spojování plechů, připojování a připevňování klempířských prvků k podkladu a konečně názvy klempířských výrobků pro odvodnění střech. Ve všeobecné části je definován výpis prvků. Nově jsou formulovány podmínky pro montáž klempířských výrobků, mimo jiné požadavky na podklad (sklon, agresivita), vlastnosti konstrukce (absence kondenzace, větrání) i plynulost odvodnění. Co do četnosti jsou oproti předchozí normě rozšířeny tvary klempířských prvků včetně doplňkových prvků (např. tvary špalíků a latí, tvary vyztužení plechů, způsoby spojování plechů, tvary připojovacích prostředků, tvary zděří, háků a žlabů a jejich doplňků včetně zásad dilatace. Rozsáhlá pozornost je věnována odpadním potrubím včetně všech doplňkových prvků, oplechováním různých konstrukcí včetně balkonů, teras, říms, úžlabí, ale také lemováním zprostředkovávajícím napojení na měkké i tvrdé krytiny, lemováním trub, sloupků a závětrným lištám. V závěru je věnována pozornost lemování dilatačních spár, nátěrům klempířských prací, zkoušení, předávání, balení i dopravě a skladování klempířských výrobků. Rozsah normy – 93 stran textu a obrázků. Hodnocení normy Formulace normy přispěla k pozitivnímu transferu užitečných informací z oblasti klempířského řemesla do stavební praxe.
Vznik normy Text normy vychází z předchozího znění ČSN 73 3610. Nové znění zpřesňuje technické požadavky na základní klempířské výrobky a související stavební detaily. Revidované znění zpracovala Slovenské vysoká škola technická v Bratislavě – Prof. Ing. Milan Bielek, DrSc. Norma byla schválena 7. 12. 1987 s účinností od 1. 12. 1989. Obsah normy Změny normy souvisí s aplikací teorie aerodynamiky a hydrodynamiky budov do obsahu normy, hlavně ve vztahu k připojovacím, připevňovacím a kotvícím prostředkům i k žádoucím přesahům plechových prvků vylučujícím průsaky srážkové vody. Nově jsou také formulovány požadavky na klempířské stavební výrobky z hlediska dilatací i kvality materiálů a jejich povrchových úprav. Také došlo k vypuštění některých klasických detailů občas v praxi postihovaných defekty, jakými byla např. aplikace lemování v kombinaci s povlakovou krytinou u plochých střech. Řada vzorových detailů je do normy zahrnuta nově. Hodnocení normy Změny normy oproti znění z roku 1974 přispěly k větší spolehlivosti klempířských prací.
V rámci tvorby nového komplexu hydroizolačních norem i norem platných pro střechy byla v expertní a znalecké kanceláři KUTNAR – IZOLACE STAVEB zahájena v roce 1997 v rámci plánu technické normalizace revize ČSN 73 3610 (1988). Pro revizi byl vytvořen pracovní tým složený v předních odborníků Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů a dalších specialistů ve složení Zdeněk ŠVARC, Hanuš FRIEDL, Ing. Petr LORENC, Ing. Jiří FIALA, Lubomír SMUTEK, Jiří LANGNER a Doc. Ing. Zdeněk KUTNAR, CSc. Na několika zasedáních konaných v roce 1997 byl analyzován obsah normy a do textu vepsány a zakresleny nezbytné změny, dané rozvojem techniky i transferem zkušeností zahraničních firem vstoupivších po roce 1989 na náš trh. Revize ČSN 73 3610 ale nebyla dokončena, neboť ve vznikajícím plánu evropské normalizace byl vytýčen mimo jiné i program tvorby jednotlivých výrobkových norem z oblasti klempířských prací. Bylo zřejmé, že bude účelné práce přerušit, vyčkat vzniku evropských norem a poté provést ucelenou modernizaci textu normy s využitím již vykonané práce. A tato situace nastala v roce 2006. Poznámka: ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení (1999) TVORBA NOVÉ ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí Vznik normy Norma vznikala v letech 2006 - 2008 pod gescí TNK 65 Izolace staveb. Norma stanoví zásady pro volbu, navrhování i použití klempířských prvků a konstrukcí ze všech běžně dostupných plechů a zároveň v přílohách obsahuje řešení obvyklá a osvědčená. Obsah normy Norma definuje verbálně, příp. i graficky používané názvosloví. Uvádí požadavky kladené na klempířské konstrukce. Stanoví zásady zpracování projektu klempířských konstrukcí, stanoví požadavky na podklad, stejně jako na materiál i jeho ochranu proti korozi. Pozornost je věnována tvarům klempířských prvků i jejich spojování ve vztahu k hydroizolační účinnosti a dilataci. Zvláštní pozornost je věnována připevňování klempířských konstrukcí i jejich napojování na přilehlé stavební konstrukce. Uvedená ustanovení vyúsťují ve společné zásady platné pro navrhování klempířských konstrukcí. V příloze B je uveden přehled klempířských spojů s údaji o jejich dilatační a hydroizolační účinnosti, velikosti dilatačních úseků i použitelnosti různých technologií spojů. V příloze C jsou vykresleny příklady připojovacích klempířských prvků. V příloze D je podán přehled o pleších používaných pro klempířské konstrukce včetně potřebných tlouštěk v závislosti na expozici větrem u hladké plechové krytiny, resp. v závislosti na druhu podkladu a způsobu připojení k němu. Další údaje se vztahují k možnému vzájemnému korozivnímu působení plechů z různých kovů, resp. různých stavebních materiálů a plechů. V příloze E je uveden sortiment klempířských prvků používaných pro odvodnění střech včetně grafického zobrazení a důležitých rozměrů. V příloze F jsou uvedeny zásady navrhování klempířských konstrukcí. Rozlišeny jsou klempířské konstrukce použitelné jako doplňky povlakových a skládaných krytin, klempířské konstrukce pro fasády a svislé konstrukce, dále jsou uvedeny pokyny pro navrhování hladné krytiny, pokyny pro aplikaci krycích lišt a pro klempířské konstrukce užívané pro odvodnění střech. Norma má 72 stran velkého formátu (A4) včetně mnoha nákresů. Hodnocení normy Pojetí normy usiluje o podání inženýrské podstaty navrhování hydroizolačních konstrukcí vytvářených tradiční technologií z plechů různých bází. Oproti dřívějším ČSN má dokument novou strukturu i odlišné řazení informací s řadou nových údajů. Předpokládá se, že zásady pro výrobu a montáž klempířských konstrukcí budou publikovány v profesních pravidlech. Podklady k části Historie klempířských norem: /1/ ČSN - MAP 2012 - 1934 Podmínky pro klempířské práce stavební /1934/
ČSN 73 0550 Izolace proti vodě. Izolace asfaltové /1960/ ON 73 0550 Izolace proti vodě (Hydroizolace) /1970/ ON 73 0606 Hydroizolace staveb. Izolace asfaltové. Navrhování a provádění /1988/ ON 73 0607 Hydroizolace staveb. Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží. Navrhování a provádění /1988/. ČSN 73 0600 Ochrana staveb proti vodě /1994/ ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení /2000/ ČSN P 73 0606 Hydroizolace staveb - Povlakové hydroizolace - Základní ustanovení /2000/ ČSN P 73 0610 Hydroizolace staveb - Sanace vlhkého zdiva - Základní ustanovení /2000/ Izolace staveb proti vodě - hydroizolace staveb - jsou jedním ze strategických oborů stavitelství. Mnohdy rozhodují o úspěchu či neúspěchu stavění. Proniká-li voda do staveb, zejména budov, zpravidla dochází k degradaci konstrukcí i ke ztrátě hygienické a estetické kvality prostředí. Generace stavitelů i laiků si tyto skutečnosti dobře po celá staletí uvědomovaly. Tvar i konstrukci objektů přizpůsobovaly především materiálovým a technologickým možnostem doby. Stavělo se přírodních a převážně místních materiálů. Dnes je vše jinak. Především 20. století příneslo do problematiky řešení staveb mnoho nového. Pro hydroizolace to platí dvojnásob. Došlo ke změně materiálové základny, rozvinulo se technické myšlení, vznikly nové technologie. To vše se promítá i do zákonných předpisů - Československých státních a oborových norem, resp.do Českých technických norem. Normy jsou svědectvím o vývoji techniky a mnohdy nedoceněnou pokladnicí poznání našich předků. Hlavní normové dokumenty hydroizolační techniky přibližuje následující text.
Vznik normy Poznámka: Norma navazuje na ČSN 1172 - 1936 Stavební isolace. Materiál na isolace proti vodě. Obsah normy Norma sestává z šesti celků. V úvodu je vymezen účel stavebních izolací a připomenuty obecné způsoby ochrany staveb proti působení vody. Hodnocení normy Norma je neobyčejně komplexním materiálem přesně vymezujícím použití asfaltových hmot a pomocných materiálů v hydroizolační technice té doby. Pečlivost a rozsáhlost zpracování je typická pro normotvornou činnost v prvních desetiletích existence Československého státu.
Vznik normy Norma byla schválena 22. 1. 1960 s platností od 1. 10. 1960. Údaje o zpracovatelích nejsou uvedeny. Obsah normy Norma dle úvodní definice platila pro navrhování a provádění izolací proti vodě povrchovou úpravou stavebního díla vytvořením ochranné izolační vrstvy za použití asfaltových hmot. Vztahuje se na podzemní i nadzemní konstrukce. Hodnocení normy Norma navazuje na ČSN 1173 -1936 se snahou po stručnější definici problematiky.
Vznik normy Normu zpracovaly Stavební izolace, n. p., Praha. Schválena byla 13. 11. 1970 s účinností od 1. 1. 1972. Obsah normy Norma platila pro navrhování a provádění ochrany staveb proti vodě povlakovými izolacemi. Obsahuje názvosloví vztahující se k základním pojmům hydroizolační techniky, dále k pojmům z oblasti hydrogeologie, hydroizolačních hmot, technologií a konstrukcí. Stěžejní pravidla navrhování asfaltových a fóliových povlaků jsou obsažena v části PROJEKT, zejména se vztahující na konstrukční principy skladby i řešení detailů včetně dilatačních spár. Zvláštní pozornost je věnována nezbytnému obsahu projektové dokumentace. V části PROVÁDĚNÍ je věnována pozornost asfaltovým a dehtovým hmotám, polyizobutylenovým, polyvinylchloridovým a kovovým fóliím i povlakům ze syntetických pryskyřic. Tato část obsahuje i pravidla odvodnění stavenišť a pravidla realizace izolací proti zemní vlhkosti i podzemní vodě. Samostatnou část tvoří kapitola KONTROLA A PŘEJÍMÁNÍ. V závěrečné části jsou uvedeny směrné skladby izolačních povlaků proti vodě podpovrchové i povrchové včetně přípustné teplotní expozice, dále směrné způsoby izolace spár a směrné způsoby protikorozních opatření v izolačním plášti. Hodnocení normy Norma odráží rozvoj kvality projektování stavebního díla.
S účinností od 1. 10. 1984 byla vydána změna normy v níž jsou upraveny údaje o hydroizolačních fóliích z měkčeného PVC a nově zařazeny údaje o pryžových fóliích. V PŘÍLOZE 1 jsou uvedeny doplněné směrné způsoby izolace spár.
Vznik normy Normu zpracovaly Stavební izolace n. p. Praha. Schválena byla 15. 9. 1986 s účinností od 1. 1. 1988. Obsah normy Norma platila pro navrhování a provádění ochrany staveb proti nežádoucímu působení vody. Nevztahovala se na dodatečně prováděné izolace a dále na střechy, mosty, hráze, nádrže na pitnou vodu a důlní objekty. Hodnocení normy V normě došlo oproti předchozímu dokumentu ke koncentraci ustanovení. Nově je zařazena důležitá problematika volby hydroizolační kvality povlaku v závislosti na propustnosti horninového prostředí pro vodu a dalších okolnostech. Rozmezí propustnosti však bylo zvoleno chybně. Přínosem jsou nákresy principů řešení stavebních detailů.
Vznik normy Normu zpracovaly Stavební izolace, n. p., Praha. Schválena byla 15. 9. 1986 s účinností od 1. 1. 1988. Obsah normy Ustanovení jsou formulována obdobně jako v ON 73 0606, s tím rozdílem že jsou upravena pro fólie z mPVC a pryže. Hydroizolační kvalita je vymezena tloušťkou fólií. Hodnocení normy Pro hodnocení normy platí obdobé jak uvedeno u ON 73 0606.
Vznik normy Normu zpracoval Výzkumný ústav pozemních staveb, Praha, Ing. Záviš BOZDĚCH. Vydána byla Českým normalizačním institutem pod datem 04/1994. Obsah normy Po úvodním vymezení platnosti normy jsou v části Termíny a definice uvedeny základní pojmy užívané v hydroizolační technice. Následuje vymezení přímých, nepřímých a speciálních hydroizolačních principů, na které navazuje výčet hlavních činitelů ovlivňujících funkční vlastnosti hydroizolací (hydrofyzikální expozice - vlhkostí, vodou volně stékající, tlakovou vodou, vodní párou a vodou v pevném skupenství, dále mechanické zatížení a korozní namáhání chemické, tepelné, biologické, elektromagnetické a atmosférické vlivy). V další části normy jsou zmíněny materiály pro hydroizolace. Jednou z hlavních kapitol normy jsou zásady navrhování ochrany staveb proti vodě, vztažené k hydrofyzikální expozici (I, II. a III. kategorie kapalné vody, vodní pára), dále k zatížení a koroznímu namáhání hydroizolací a k požadované účinnosti a spolehlivosti. Následují Pokyny pro konstrukční uspořádání hydroizolací. Tabulky v informativní příloze uvádí závažnost fyzikálně-mechanických vlastností materiálů pro hydroizolace z hlediska mechanické odolnosti, dále hydrofyzikální a mechanické namáhání hydroizolací podle umístění ve stavební konstrukci a konečně účinnost hydroizolací v závislosti na požadovaném stavu chráněného prostředí. Hodnocení normy Norma je odrazem úsilí doby po obecnějším pohledu na problematiku hydroizolací staveb. Stala se podnětem pro tvorbu následujícího rozsáhlejšího komplexu hydroizolačních norem.
ČSN P 73 0600 HYDROIZOLACE STAVEB - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ /2000/ Vznik normy Norma byla zpracována v expertní a znalecké kanceláři KUTNAR - IZOLACE STAVEB týmem ve složení Doc. Ing. Z. KUTNAR, CSc., Ing. Z. Bozděch, Ing. V. Sokol, CSc., Prof. Ing. P. Dvořák, DrSc.. Vydal Český normalizační institut jako českou předběžnou normu pod datem 11/2000. Obsah normy Norma stanoví zásady pro navrhování ochrany staveb, chráněného nebo vnitřního prostředí objektů proti nežádoucímu působení vody. Po standardních úvodních odstavcích je v části 3 podrobně uvedeno základní hydroizolační názvosloví, na které v části 4 navazuje výčet přímých a nepřímých hydroizolačních principů. Klíčová část 5 je věnována navrhování hydroizolací staveb z hlediska hydrofyzikální expozice (obecné principy, expozice vodní párou, expozice vlhkostí přilehlého pórovitého prostředí, expozice vodou stékající po povrchu konstrukcí, expozice vodou prosakující přilehlým pórovitým prostředím, expozice tlakovou vodou a expozice vodou v pevném skupenství) a dále z hlediska mechanického namáhání, korozního namáhání a z hlediska spolehlivosti hydroizolací i trvanlivosti. Jsou zmíněna i ekologická hlediska a ochrana zdraví. V 6. části jsou stanoveny požadavky na projekt hydroizolací staveb. Důležité jsou přílohy normy. V příloze A jsou uvedeny definice vod a prostředí. V příloze B je rozčleněna hydrofyzikální expozice staveb včetně charakteristik působení, v příloze C uvedeno mechanické a korozní namáhání hydroizolací. Příloha D je věnována navrhování drenáže podzemí budov. Norma má 20 stran velkého formátu (A4) včetně obálky. Nákresy neobsahuje. Hodnocení normy V návaznosti na předchozí normové dokumenty norma v úplné obecnosti vymezuje problém hydroizolačního řešení staveb. V textu se odráží velké formulační úsilí po vymezení hydroizolační techniky jako samostatného vědného oboru teorie konstrukční tvorby stavebních děl.
Vznik normy Norma byla zpracována v expertní a znalecké kanceláři KUTNAR - IZOLACE STAVEB týmem ve složení Doc. Ing. Z. Kutnar, CSc., Ing. Z. Bozděch a Ing. M. Knittl. Obsah normy Norma platí pro navrhování ochrany staveb proti nežádoucímu působení vody pomocí povlakových hydroizolací. V názvosloví jsou definovány hydroizolační materiály použitelné k uvedenému účelu (různé báze nátěrových, stěrkových a stříkaných hmot, asfaltových a fóliových pásů). Vymezeny jsou i aktivní a pasivní kontrolní systémy povlakových hydroizolací. Stěžejní kapitola, věnovaná navrhování povlakových hydroizolací staveb, úvodem stanoví všeobecné zásady návrhu, poté je věnována pozornost průzkumu s odkazem na přílohu A normy, použitelným hydroizolačním výrobkům s odkazem na příklady možných složení povlaků v příloze C normy. V následující partii je podrobně rozveden problém mechanického namáhání povlaků, zejména tlakem, pohyby podkladu i pohyby vlastních povlaků či jejich ochranných vrstev s rozvedením do konstrukčních zásad návrhu. Nově je pojata partie věnovaná spolehlivosti povlakových hydroizolací, vyúsťující v konstrukční principy návrhu (pojistné systémy, kontrolní systémy funkce, kombinace s vodotěsnými betony, sanační systémy, úpravy dilatací, kontrola) s upozorněním na faktory ovlivňující spolehlivost, zmíněné v příloze D normy. Zvláštní pozornost je věnována trvanlivosti povlaků, rozvedené v příloze E. Hodnocení normy Jedná se o strategický dokument současného stavění. Povlakové hydroizolace jsou dominantní hydroizolační technologií v podmínkách nejnáročnější hydrofyzikální expozice - v podmínkách tlakové vody. Jejich bezchybná funkce je nezbytná ve spodní stavbě, střechách, v mokrých provozech i u bazénů. Text upozorňuje, při dodržení potřebné obecnosti, na většinu kritických situací, které se mohou v praxi vyskytnout.
ČSN P 73 0610 HYDROIZOLACE STAVEB - SANACE VLHKÉHO ZDIVA - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Norma byla zpracována v expertní a znalecké kanceláři KUTNAR - IZOLACE STAVEB. Autory jsou Ing. V. Sokol, CSc. a Doc. Ing. Z. Kutnar, CSc. Normu vydal Český normalizační institut jako Českou předběžnou normu určenou k ověření pod datem 11/2000. Obsah normy Norma stanoví zásady po navrhování, provádění, průzkum, kontrolu a údržbu sanačních systémů použitelných ke snížení vlhkosti v cihelném, smíšeném a kamenném zdivu. Zabývá se systém hydroizolačních, vysušovacích a stavebních opatření. Týká se staveb, u kterých izolace proti vodě již neplní svoji funkci, příp. na nichž nebyly v minulosti správně řešeny či vůbec provedeny. Norma uvádí názvosloví užívané v sanační technice. Ve všeobecné části vymezuje klasifikaci vlhkosti zdiva (s odkazem na přílohu A normy) a klasifikaci salinity zdiva (příloha B normy). Norma stanoví cíle sanace vlhkého zdiva - dosažení výrazného a trvalého snížení obsahu vlhkosti v konstrukcích, vedoucího k požadované vlhkosti vzduchu v interiérech, příp. ke zlepšení tepelněizolačních vlastností konstrukcí. Norma definuje přímé metody sanace bránící šíření vlhkosti konstrukcí, bránící vnikání vlhkosti do konstrukcí nebo vnitřního prostředí, popř. bránící úniku vlhkosti z konstrukcí a nepřímé metody sanace snižující hydrofyzikální namáhání konstrukcí. Zmíněny jsou i doplňkové metody sanace. V části navrhování podává popis mechanických, chemických, elektroosmotických a vzduchoizolačních metod a také metod doplňkových. Text normy obsahuje i kapitolu o povádění sanačních metod. V normě je věnována významná pozornost průzkumu staveb (vlhkost, salinita, hydrogeologie, speciální průzkumy) včetně obsahu protokolu o průzkumu. Norma vymezuje obsah projektu sanace vlhkého zdiva a kontrolu jakosti a účinnosti provedených sanačních prací. V závěru jsou vymezeny i podmínky pro užívání sanačních systémů. Hodnocení normy Normový dokument je prvním pokusem o souhrnný pohled na problematiku sanace vlhkého diva. Jedná se o neobyčejně širokou a obtížnou problematiku zabíhající do řady technických specializací. Problém se týká většiny starších staveb, t j. většiny stavebního fondu v České republice.
Na zasedání TNK 65 Izolace staveb na počátku roku 2009 rozhodnuto provést revizi trojice hydroizolačních norem ČSN P 73 0600, ČSN P 73 0606 a ČSN P 73 0610. Za zpracovatele zvoleno Centrum technické normalizace DEK, a. s., a expertní a znalecká kancelář KUTNAR. V současné době práce probíhají. Společným úkolem pro všechny normové dokumenty je jejich zestručnění a dosažení souladu s mezi tím vydanými ČSN i EN a ISO. V případě ČSN P 73 0606 se mimo jiné předpokládá propracování problematiky účinnosti a spolehlivosti hydroizolačních povlaků různých bází i konstrukčních koncepcí. Informace o záměrech zpracovatelů jsou zveřejněny v časopise DEKTIME 04/2009/14/. Revize ČSN P 73 0610 bude prací nepochybně neobtížnější. Obor sanací vlhkého zdiva je zatím oborem převážně intuitivním. Prověřené údaje o účinnosti sanačních opatření až na výjimky chybí.
Mnohaleté úsilí technické veřejnosti po zvládnutí problematiky hydroizolací staveb v současné době vyúsťuje ve věcnou a sevřenou formulaci principů hydroizolační ochrany stavebních děl. Poznatky jsou a budou zakotveny v Českých technických normách. Pozn.: Citované normy jsou uloženy v archivu expertní a znalecké kanceláři
Podklady k části Historie norem Hydroizolace:
Normy STŘECHY se týkají navrhování jedné z nejdůležitějších částí staveb. Byly a jsou shrnujícími technickými dokumenty. Neměly u nás ani v Evropě vzory. Pro žádnou jinou důležitou část stavby nebyly obdobné normy vypracovány. Podobné dokumenty zjevně chybí pro obvodové pláště či spodní stavbu.
DŮVODY VZNIKU PRVOTNÍ ČSN 73 1901 NAVRHOVÁNÍ STŘECH /1977/ S nástupem snah po zprůmyslnění stavebnictví v první polovině 60. let minulého století, vyúsťujících v následnou rozsáhlou panelovou výstavbu, vzniká potřeba prefabrikovat i technologie dokončovacího cyklu. Tyto snahy však nemají v té době úspěch. Důvodů je celá řada. Pro konstrukce tehdy dominantních plochých střech nejsou vhodné termoizolační i hydroizolační materiály. Navíc realizace budov a tedy i střech je vystavena nekompromisnímu tlaku po minimální ceně. S tím souvisí direktivní aplikace typových podkladů. Dobová představa o progresi a použitelnosti plynosilátových tvárnic a struskových podsypů v kombinaci s natavitelnými asfaltovými pásy s nasákavými vložkami na bezespádových jednoplášťových střechách zcela selhala. Četné termoizolační i hydroizolační defekty plochých střech panelových staveb se stávají strašákem obyvatel nových bytových komplexů. Neúspěchy jsou podnětem pro rozsáhlé hledání cest nápravy. Začíná se prověřovat použití pěnového polystyrenu ve střechách, zkouší se bezpočet nátěrových hmot a asfaltových pásů na různých nosných vložkách k opravě krytin, vznikají kompromisní skladby střech vycházející z tradice se snahou po zahrnutí nových přístupů. Situaci komplikují různé nereálné předpisy vydávané v příbuzných oborech, např. o nezbytnosti vyloučení kondenzace vodní páry z konstrukcí. V nápravě nepříznivého stavu se angažují jak státní výzkumné ústavy, tak vysoké školy i výzkumná pracoviště realizačních firem. Počátkem 70. let minulého století je již hodně často protichůdných poznatků k dispozici. Cítí se potřeba vše uspořádat do nějakého obecně respektovaného dokumentu, např. směrnice, normy apod. Nakonec zvolena nejvyšší možná forma, a to závazný zákonný dokument v podobě Československé státní normy. Za zpracovatele zvoleni pracovníci Výzkumného ústavu pozemních staveb Praha, pracoviště v současném Zlíně a Katedry konstrukcí pozemních staveb Stavební fakulty ČVUT Praha. Výsledný dokument, ČSN 73 1901 Navrhování střech /1/, vznikal v letech 1970 - 1975, a to postupně v pěti zněních podrobně diskutovaných jak v široké technické veřejnosti, tak v normalizační komisi k tomu účelu sestavené. Norma nabyla účinnosti 1. 4. 1977.
Poznatky z oblasti navrhování střech byly uspořádány do kapitol Názvosloví, Všeobecně, Základní vrstvy střešního pláště (nosná vrstva, povlakové krytiny, skládané krytiny) a Doplňkové vrstvy střešního pláště (tepelněizolační, spádová, podkladní, parotěsná, pomocná hydroizolační, mikroventilační, ochranná, dilatační, separační a vzduchová vrstva). Následovaly kapitoly Dilatace, Odvodnění střech a Podrobnosti střešních konstrukcí. Norma byla v technické veřejnosti přijata příznivě. Nepochybně přispěla k nápravě neutěšeného stavu střech té doby. Problematice vtělila sjednocující podobu. V mnohém však byla kompromisem, vyvolaným potřebou dosáhnout souhlasu desítek odborníků s každým ustanovením normy. A to není snadné. Poznámka: Souběžně byla také zpracována oborová norma ON 73 3300 Provádění střech /1977/ a doporučená ČSN 73 0544 Tepelnětechnické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov - střechy /1978/. Norma měla rozsah 28 stran. Obrázky neobsahovala.
Počátkem 80. let minulého století byl učiněn pokus o doplnění ČSN Střechy (VÚPS Praha), který vyústil ve změnu a - 3/1987, týkající se nejmenšího sklonu povlakových krytin, doporučení navrhovat nosnou vrstvu střech ve sklonu a změny závaznosti dvou článků (pouhé doporučení sklonů krytin a naopak stanovení závaznosti dilatací podkladů krytin a použití expanzních pásů). Rovněž se nedoporučovala výplň tvarovaných plechů nasákavými materiály. V té době také vzniklo několik verzí úplně nového podstatně rozšířeného znění střešní normy - např. /2/. Text vycházel ze zkušenosti z výstavby velkých investičních celků v Praze i jinde, ale především obsahoval poznatky vzniklé z analýzy příčin vad a poruch desítek střech bytových, občanských, průmyslových i zemědělských budov. Také zohledňoval zkušenosti získané s původní ČSN. Práce na revizi normy STŘECHY /1977/ pokračovaly i v druhé polovině 80. let minulého století s přerušením po r. 1989 a dokončením v letech 1997 - 1998. Po letech práce se v r. 1999 podařilo vydat zcela nový dokument - ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení /3/, vytvářející základ současné teorie konstrukční tvorby střech. Obsah normy byl koordinován i s novým komplexem norem Hydroizolace staveb /4/.
V textu normy je uvedeno rozšířené názvosloví. Následují všeobecné požadavky kladené na střechy. Klíčovými ustanoveními jsou partie o hydrofyzikálním namáhání střech, vlhkostních stavech a režimech střech a spolehlivosti a trvanlivosti konstrukcí. Rozsáhlou kapitolu vytváří ustanovení o vrstvách střech (nosná, hydroizolační s dělením na povlakovou a skládanou, pojistná, pomocná hydroizolační, parotěsná, expanzní, tepelněizolační, sklonová (spádová), podkladní, ochranná, provozní, pohledová, dilatační, separační, spojovací, stabilizační, drenážní, filtrační, hydroakumulační, tepelněakumulační, vzduchová a větrací kanálky, podhledová a pěstebná souvrství střešních zahrad). Samostatnou částí je partie Skladba a konstrukce střech, doprovázená v příloze Příklady základních skladeb střech. Také partie Dilatace střech a Tvar a odvodnění střech jsou doprovázeny v příloze detailními pokyny. Kromě toho jsou v příloze obsaženy podrobnější údaje o ochranných a provozních vrstvách střech, o větrání střech i o řešení detailů střech. Při formulaci textu normy se sledoval cíl vytvořit podklad pro konstrukční tvorbu střech, tj. vytýčit čeho se chce nebo má či musí dosáhnout a naznačit cesty jak toho dosíci, ale při poskytnutí širokého prostoru pro individuální materiálové, konstrukční i technologické pojetí výsledných konstrukcí a pro hledání nových konstrukčních struktur.
Na shromáždění poznatků obsažených v ČSN STŘECHY /1999/ se v posledních 50 letech podílely tři generace techniků a inženýrů. Nyní tento úkol stojí před generací čtvrtou. Včasná formulace ČSN STŘECHY /1999/ před explozí trhu v 90. letech minulého století (pracovní znění zveřejněno v polovině 80tých let minulého století) a její žádoucí, zhruba dvacetiletý předstih před potřebami praxe, zajistily elegantní transfer evropských i světových technologií do českého i slovenského prostředí. Poznámka: V krátkém pojednání se nebylo možno věnovat analýze jednotlivých problémů. Přesné znění vyplývá z textu norem. Všechny verze návrhů ČSN 73 1901 z let 1971 - 1998 včetně připomínek odborné veřejnosti i protokolárních zápisů z jednání normalizační komise jsou archivovány v expertní a znalecké kanceláři KUTNAR.
/1/ KUTNAR,Z.-SMOLKA,J.: ČSN 73 1901 Navrhování střech /1977/.
Příspěvek zazněl na konferenci IZOLACE 2013 |
||||
| ISSN 1213-6395 | Tiráž | RSS | © 2000-2008 MOSTY.CZ, vyrobil: nexum Trilog |