Rekonstrukce střešních plášťů.
Při rekonstrukci střešních plášťů jsem se setkal s veškerými možnými variantami řešení od kompletní výměny až po vrstvení hydroizolací na sebe.Je velmi zajímavé, že jsme velmi nepoučitelní a s určitým časovým zpožděním se objevují ty samotné chyby, které již byly mnohokrát učiněny. Říká se tomu spirála izolačních dějin.
Střešní plášť byl původně proveden ve skladbě:
| Číslo |
Název |
D [m] |
lambda |
C |
Ro |
Mi |
| 1 |
Profil. plech |
0,0010 |
58,0000 |
440,0 |
7850,0 |
101,2 |
| 2 |
Pěnový polystyrén |
0,0500 |
0,0440 |
1270,0 |
20,0 |
50,0 |
| 3 |
3-4x IPA |
0,0230 |
0,2100 |
1470,0 |
900,0 |
9400,0 |
| 4 |
3-4x IPA |
0,0230 |
0,2100 |
1470,0 |
900,0 |
9400,0 |
| 5 |
Paramo |
0,0040 |
0,2100 |
1470,0 |
1100,0 |
50000,0 |
Na tuto skladbu byl navařen modifikovaný asfaltový pás s hydrofobizovaným posypem.
| Základní parametry úlohy: |
| Teplota v exteriéru |
Te=-18,0 C |
| Součinitel přestupu tepla |
alfa e =23,0 W/m2.K |
| Relat.vlhkost v exteriéru |
Fie= 84,0 % |
| Pohltivost slunečního záření |
Sn=0,93 |
| Redukce na orientaci |
Red=1,00 |
| Teplota v interiéru |
Tap= 21,0 C |
| Součinitel přestupu tepla |
alfa i=8,0 W/m2.K |
| Relat vlhkost v interéru |
Fi=60,0% |
| Typ hodnocené konstrukce |
Strop-tep.tok zdola |
| Výsledky vyšetřování |
| Tepelný odpor |
R=1,374 m2.K/W |
| Součinitel prostupu tepla |
k=0,648 W/m2.K |
| Součinitel prostupu tepla zabudované konstrukce |
kp=0,713 W/m2.K |
| Povrchová teplota |
Tsim=17.84 C |
| Difuzní odpor |
Rd=3373,359 E+9 m/s |
| Teplotní útlum (léto) |
Ny=14,9 |
| Fázový posun (léto) |
Psi=2,9 |
| Celoroční bilance vlhkosti (s vlivem Slunce): |
| Množství zkondenzované páry |
Gk=0,865 kg/m2.rok |
| Množství vypařené páry |
Gv=0,528 kg/m2.rok |
| Rozdíl |
Gv-Gk=-0,337 kg/m2.rok |
Bilance zkondenzované a vypařené vodní páry je vysoce pasivní.
- Přebytečný kondenzát vykapává nebo vytéká do interiéru
- Při vypařování jsou jednotlivé vrstvy namáhány tlakem od rozpínající se vodní páry. Dochází k tvorbě boulí na povrchu a samozřejmě k tahovému namáhaní spojů hydroizolačních spojů.
Druhým důvodem vzniku poruch a to nejenom v tomto případě je kvalita vlastního asfaltového modifikovaného materiálu.
Problémy hydroizolačních asfaltových povlaků se koncentrují do tří skupin:
- Posyp - nehydrofobizovaný, lehce oddělitelný od asfaltové hmoty.
- Asfaltová hmota - s výrazným obsahem olejových součástí, které materiál změkčují, ale též "zaolejují" spoje, které se pak delaminují.
- Výztužná vložka - tyto vložky jsou zejména u polyesterů významným zdrojem poruch. U vložek z krátkých vláken se projevují zejména objemové změny a to ať již rovnoměrné (zkracování pasů) nebo nerovnoměrné (šavlovitost pasů)
Třetím důvodem poruch je pevné, plnoplošné, spojení hydroizolace s podkladem původním asfaltovým hydroizolačním povlakem). V tomto případě není žádná možnost redistribuce vodních par nebo rozložení silového namáhání.
Kombinací předcházejících důvodů dochází k porušení celistvosti střešního pláště a tím ke vzniku poruch - zatékání.
Samostatnou kapitolou je odvětrávání střešních plášťů pomocí komínků. Toto ovšem není všespasitelný recept. Dá se dokonce s úspěchem pochybovat o vhodnosti tohoto systému, zvláště, když ve střešním plášti nejsou žádné konstrukční úpravy, které by umožňovaly redistribuci vodních par a jejich odvětrání. Řada komínků je pouze kosmetickým doplňkem střešního pláště.
Delaminovaný hydroizolační povlak z asfaltových modifikovaných pasů |
Sanace střešního pláště v oblasti vpusti za pomoci asfaltového tmělu |
Trhlina po obvodě střešního pláště, která ukazuje na objemové změny hydroizolačního pláště |
(statická verze - archiv)
|
