Podivín, Zaječí, Škavice - podchody v tlakové vodě

Obr. 1 - pohled do problematického podchodu	Fotogalerie...

Stav po osmi letech

Tento článek není zaměřen na prezentaci úspěšně zbudovaného díla či dokonalého výrobku. Obrací se k široké obci stavebních odborníků, zejména v oblasti vodotěsných izolací, o radu, jak pomoci objektům, při jejichž výstavbě se aplikace systému izolací proti vodě nezdařila a selhaly i následné sanační metody, které měly tento neutěšený stav napravit.

Úvod

Na traťovém úseku Břeclav - Brno prvního železničního koridoru byly v letech 1997 až 1998 postaveny nové podchody v železničních stanicích Podivín (km 94,153), Zaječí (km 102,177) a Šakvice (km 108,253). Podchody mají několik společných jmenovatelů: 

• jsou založeny pod hladinou spodní vody,
• mají obdobné konstrukční řešení,
• v současné době vykazují obdobné poruchy vodotěsné izolace,
• byly na nich provedeny prozatím neúspěšné sanace.

Konstrukční řešení

Konstrukci vlastního tubusu podchodu tvoří železobetonový monolitický rám, konstrukci přilehlých schodišťových ramen tvoří monolitický polorám tvaru „U“. Objekt podchodu v žst. Podivín byl vybudován ve více etapách, v žst. Zaječí a Šakvice v jedné etapě. Mostní objekty byly budovány ve stavební jámě zapažené železobetonovými stěnami. Dilatační spáry jsou provedeny ve vlastním tubusu podchodu a na styku rámu podchodu a polorámu schodišťových ramp. Objekty jsou opatřeny výtahy pro bezbariérový přístup na nástupiště. Vnitřní pochozí část podchodu je střechovitě vyspádována k odvodňovacím kanálkům, které ústí do sběrné šachtice. V projektu bylo počítáno s případným odvodněním sběrné šachtice pomocí přenosného čerpadla.

Závady zjištěné v záruční době

Po předání objektů se objevily průsaky vody v místě dilatačních spár, mokrá místa na podlaze a schodištích a také na stěnách tubusu i schodiště. Kapacita sběrných šachtic je vzhledem k množství prosakující vody nedostatečná a vodu je třeba, někdy i několikrát do měsíce, odčerpávat. V zimních měsících se voda na podlaze, schodištích a stěnách při nízkých teplotách mění v ledové plotny či rampouchy. Tím je přímo ohrožena bezpečnost cestujících a proto je v těchto případech nutno zřizovat náhradní podlahu v tubusu i na části schodišť. V důsledku průsaků vody do výtahových šachet bývají výtahy odstavovány z provozu.

Pravděpodobné příčiny poruch

K prvnímu pochybení došlo zřejmě již v projektu. Zhotovitel projektové dokumentace navrhl mezi rubem tubusu a pažící stěnou malou vzdálenost pro realizaci vodotěsné izolace rubu rámu. Na tuto chybu upozorňoval při projednávání projektové dokumentace zástupce Správy dopravní cesty, Správy mostů a tunelů. Jeho připomínka však nebyla v projektu stavby akceptována. Na tuto malou vzdálenost bylo poukazováno i při zpracovávání dokumentace zhotovitele, přesto ani zde nedošlo ke změně.

Při vlastní realizaci se potvrdilo, že nelze ve stísněném prostoru provést vodotěsnou izolaci na rub konstrukce. Zhotovitel stavebního objektu proto změnil rubovou izolaci na izolaci do „vany“ (tvořena milánskými stěnami a základovou deskou). Z dostupných podkladů není možné zjistit, kdo tuto změnu navrhl a zda byla projednána se zhotovitelem projektové dokumentace a schválena investorem. V projektové dokumentaci změna nebyla předpokládána, proto nebylo řešeno propojení pažících stěn a základové desky objektu. Tyto spolu nespolupůsobí, tudíž netvoří „vanu“, proto je zde nesnadné realizovat bezproblémově vodotěsnou izolaci.

Dnes již není zjistitelné, jak probíhaly vlastní práce na vodotěsných izolacích, včetně osazování dilatačních pásů či zesilování izolace v místě dilatací. Dále nevíme, zda při následných pracích (armování, svařování výztuže, budování bednění, betonování atd.) bylo opravdu postupováno se zvýšenou pečlivostí tak, aby nedošlo k poškození již položené izolace. Podle průsaků ve dně, na styku dna a stěn a ve stěnách, v místech dilatačních spár však lze usuzovat, že došlo k závažným pochybením, které však již nelze dnes přesně určit. Analyzovat chyby ve dně podchodu není prakticky možné.

Sanační práce v průběhu záručního období

Krátce po předání těchto mostních objektů se objevily první průsaky vody, které bránily bezpečnému užívání podchodů cestujícími. Závady byly proto reklamovány a dodavatel zahájil sanační práce. Dilatační spáry byly utěsněny polyuretanovou pryskyřicí CRACKSEAL M, trhliny a podlaha byly injektovány dvousložkovou polyuretanovou pryskyřicí BEVEDAN® - BEVEDOL® WF. Některá vlhká místa stěn a výtahové šachty po úroveň podlahy byly opatřeny krystalizačními nátěry. Přes opakované provádění sanačních prací se průnikům vody do podchodů nepodařilo zabránit.

Současný stav

Po provedených sanacích se stav podchodů nezlepšil. Je stále takový, jak bylo popsáno v třetí části tohoto příspěvku a je patrné z obrázků umístěných ve fotogalerii.

Rozsah zavodnění podchodů je samozřejmě také závislý na povětrnostních podmínkách, především na množství dešťových srážek. Obecně lze říci, že se rozsah zavodněnosti podchodů po skončení sanačních prací postupně zvyšuje. Tento trend lze očekávat i v budoucnu.

Závěr

Při tomto stavu podchodů dochází k degradaci betonu i výztuže, protože beton a výztuž stěn a spodní příčle rámů nejsou chráněny před průsaky vody. Proto je dnes již zcela jisté, že tyto mostní objekty nemohou dosáhnout požadované životnosti sta let, na kterou byly projektovány a budovány. Dnes je velmi těžké odhadnout, o kolik bude předpokládaná životnost snížena. Je však naprosto nutné, aby po celou dobu fungování podchodů jako mostních objektů byla zajištěna nejen bezpečnost železniční dopravy tj. provozování dopravy nákladní i osobní, ale i bezpečnost cestujících, kteří tuto dopravu využívají, a proto musejí používat podchody k přístupu na vlak.

Provedené sanační práce prozatím nevedly k odstranění poruch výše uvedených mostních objektů. Proto majitel i správce těchto objektů uvítají návrh na řešení tohoto závažného problému. Velice důležitá bude volba metod sanačních prací, které musí vést již k odstranění průsaků vody do podchodů.