Regenerace panelových budov, sanace plochých střešních plášťů (2)

Obr. 1: Zdařilá rekonstrukce střešního pláště, hydroizolace z SBS modifikovaných asfaltových pásů, plnoplošně tavených

2. část článku – Typ konstrukce a možnosti sanace, Tepelná izolace

Typ konstrukce a možnosti sanace
Podstatnou fází je projektová příprava stanovující způsob zamýšlené sanace. Variant je skutečně poměrně mnoho.
Pokud máme tzv. dvouplášťovou odvětrávanou střechu, existují tři základní přístupy:

• vzdát se úmyslu zateplit konstrukci, neboť zateplení vrchního pláště a ponechání funkce odvětrávané vzduchové mezery pod tímto vrchním pláštěm nebývá až na zcela výjimečné případy efektivní,
• najít způsob přiteplení spodního pláště, tj. v prostoru odvětrávané vzduchové mezery, což může být z prováděcího, kontrolního nebo i investičního hlediska náročné,
• eliminovat funkci odvětrávané vzduchové mezery, zaslepit ji, ať už úplně, nebo částečně, a vytvořit tak uzavřenou vzduchovou mezeru nebo tzv. mezeru částečně provětrávanou. Zejména v tomto posledním případě je nutno vždy provést velice důsledně i jinak nezbytné tepelně-technické posouzení, které tuto možnost potvrdí nebo vyvrátí. Jedná se totiž o tak výrazný zásah do původního konstrukčního řešení, že se velmi pravděpodobně výrazně změní tepelně-vlhkostní poměry v konstrukci a samozřejmě prvotní snahou je nenadělat více škody než užitku případnými kondenzačními problémy.

Výrazně jednodušší situaci máme v okamžiku, kdy se jedná o tzv. jednoplášťovou střešní konstrukci, tj. bez odvětrávané vzduchové mezery a předpokládejme s klasickým pořadím vrstev. Kromě vlhkosti jednotlivých vrstev pláště, na základě které se rozhoduje např. o demontáži stávající tepelné izolace téměř jakéhokoliv druhu, je zde důležitá především soudržnost (resp. rozlupčivost) jednotlivých vrstev. Ta je podstatná v okamžiku, kdy se rozhodneme pro natavované, lepené nebo samolepicí systémy celého souvrství, čímž se myslí buď vrstva vlastní vodotěsné izolace, nebo systém tepelné izolace včetně vodotěsné, která může být buď předem kašírovaná ve výrobně, nebo na místě samém (např. samolepicími pásy nebo povlaky obecně). Pokud bude souvrství posouzeno jako rozlupčivé, bude nutno buď provést částečnou demontáž souvrství až na nerozlupčivý podklad, nebo přistoupit k aplikaci mechanicky kotveného systému sanace střešního pláště. Mechanické kotvení musí být provedeno do dostatečně soudržných a únosných vrstev. V tomto případě se provádí tzv. výtržná zkouška, zpravidla ji zajišťuje vybraný či předpokládaný dodavatel předepsaných kotev. Podstatný je výpočet sání tlaku větru v souvislosti s výsledkem výtržné zkoušky a stanovení množství kotev připadající na jednotlivé zatěžovací oblasti střechy.
Zdálo by se, že mechanicky kotvený systém sanace je vzhledem k možné rozlupčivosti souvrství při vztlaku větru bezpečnější, odhlédneme-li od možnosti přitížení tzv. těžkými zatěžovacími vrstvami, např. betonovou mazaninou, dlažbou na podložkách nebo násypem praného říčního kameniva, které však často přinášejí problémy v oblasti statiky nebo údržby. Proč tedy zmiňujeme i ty předchozí způsoby – natavované, samolepicí nebo lepené vrstvy? Podle našeho názoru je v případě dostatečně nerozlupčivého podkladu možné považovat je za trvanlivější, a tedy z pohledu investora i výhodnější. Při současném stupni materiálového vývoje jsou, zdá se, z hlediska trvanlivosti spíše limitujícím faktorem právě ony mechanické kotvy.

Tepelná izolace
Kromě způsobu kotvení nebo zatížení sanačních systémů je druhou úlohou i volba druhu případné tepelné izolace. Na výběr máme v tomto případě materiály

• lehčené silikátové – plynosilikát, pórobeton, plynobeton, liaporbeton, perlitbeton, polystyrenbeton a jiné varianty směsí lehkého, poměrně nenasákavého plniva zpravidla s cementovým pojivem,
• anorganické minerálněvláknité – především z minerálních nebo skelných vláken,
• pěnové minerální – především pěnové sklo,
• pěnové plasty - např. pěnový polystyren, pěněný polyuretan, pěněný polyisokyanurát,
• extrudovaný polystyren, vhodný ale především na tzv. obrácené střešní pláště pod některé těžké zatěžovací vrstvy.

V současnosti se z vyjmenovaných možností nejčastěji používá pěnový polystyren a minerálněvláknité tepelné izolace. Minerálněvláknité izolace jsou výhodnější pro méně stabilní a nerovné podklady, mají lepší schopnost redistribuovat vodní páru, jsou objemově stabilní v čase. Jejich určitou nevýhodou, i přes dnes již standardní hydrofobizační úpravy, je přece jen vyšší nasákavost, která vyžaduje vyšší stupeň etapovosti a pozornosti při pokládce. Výhodou desek z pěnového polystyrenu je zpravidla nižší cena, nižší nasákavost a vyšší kompaktnost umožňující použití např. samolepicích vrstev. Nevýhodou je tuhost desek v případě nestabilního a nerovného podkladu, nižší difuzní vodivost vyžadující mnohdy mikroventilační úpravy systému a v neposlední řadě nižší požární odolnost. Pravdou je, že především vzhledem k ceně a snazšímu zpracování se v současnosti při sanaci standardních plochých střech nad obytnými budovami používá častěji tepelná izolace z pěnového polystyrenu. Oba dva nejčastěji používané typy tepelné izolace lze použít i ve variantě tzv. spádových klínů, tj. předem nařezaných desek ve spádu, které mohou sloužit i k přespádování stávajícího střešního pláště. Výhodné je to u konstrukcí s méně složitou geometrií.

Ing. Robert Blecha
Ing. Ivan Misar
foto archiv A.W.A.L., s. r. o.

Ing. Robert Blecha (*1975), Ing. Ivan Misar (*1966)
jsou absolventy SvF ČVUT, působící v projekční a expertní kanceláři  A.W.A.L., s.r.o., která se specializuje na stavební fyziku a stavební izolace.

Ve 3. části článku, která bude zároveň částí poslední, si přečtete o vodotěsné vrstvě.