Přehled poruch střešních plášťů a izolačních systémů

Poučka starého izolatéra praví, že není tak bohatý, aby si mohl dovolit šetřit. V následujícím textu je nastíněn přehled poruch v oblasti stavebních izolací, stavební fyziky a obecně střešních plášťů, které tato tvrzení dokladují.

Poruchy střešních plášťů

Mohou vznikat buď v důsledku jedné dominantní příčiny nebo v důsledku souběhu několika příčin. Stanovit primární příčinu je často velmi obtížné, stejně jako určit podíly jednotlivých příčin při jejich souběhu. Poruchy mohou vznikat v průběhu celého procesu přípravy realizace střešních plášťů a jejich prvotní příčinou může být:

• špatná volba vstupních údajů (poddimenzování návrhových parametrů v rámci předprojektových prací nebo nerealistické požadavky na výsledné dílo),
• špatný projekt (špatné technické a materiálové řešení),
• špatné materiály a konstrukční prvky (špatná kvalita, neslučitelnost nebo rozdílná životnost jednotlivých komponentů),
• špatné provedení na místě,
• špatné užívání a nedostatečná údržba,
• mimořádné události (živelné katastrofy, havárie atd.).

Poruchy mohou vznikat v důsledku činnosti všech subjektů, účastnících se na realizaci střešního pláště, tj.:

• investora (nekvalifikované, nerealistické požadavky, šetření financemi na nesprávných místech),
• projektanta (neznalost a nedostatečná informovanost, tlak od investora na úspory),
• výrobce použitých materiálů a prvků (nekvalitní výroba, nekvalitní servis zpracovatelům),
• prováděcí firmy (bezohlednost k práci subdodavatelů, snaha ušetřit na subdodavatelích),
• prováděcí firmy izolací (nekvalifikovanost, snaha o nejlevnější provedení),
• uživatele (neznalost, neinformovanost, šetření).

Všechny subjekty však spojuje několik vlastností a jednou z nich je - šetření financemi. Při volbě nejlevnějších variant technického a materiálového řešení je vždy nutné si uvědomit, že tyto varianty jsou i nejrizikovější a jejich životnost je nejkratší. Veškeré ekonomické výhody tak v krátké době mizí, neboť střešní pláště je nutno opravovat nebo dokonce rekonstruovat. Kromě ekonomické nevýhody není nic nepříjemnějšího, než když uživatelům kape na hlavu a ničí se majetek, který by měl střešní plášť spíš chránit.

Po roce 1990 se v České republice rekonstruovaly střešní pláště pomocí nových technologií, ovšem bez dostatečných znalostí a zkušeností. Výsledkem je, že po deseti letech se střechy musejí rozsáhle rekonstruovat. Poruchy, které se dnes vyskytují, jsou daleko rozmanitější než ty, které se objevovaly do roku 1990. Další vlastností, která je příčinou poruch, je nekvalifikovanost při rozhodování a nedostatečná informovanost (v České republice konkrétně nedostatečná objektivní informovanost a nedostupnost objektivních informací). Důsledkem je volba technologií a materiálů, které jsou zastaralé nebo zbytečně rizikové.

Samostatnou kapitolou je kvalita prováděcích firem - od techniků až po izolatéry a klempíře. Současný systém učňovského školství, zejména v těchto oborech, není optimální a kvalitní pracovníci uvedených profesí jsou vzácní. Proto je nutné se komplexně zamyslet nad vzděláváním pracovníků ve stavebnictví a to nejen autorizovaných inženýrů, ale též všech výkonných pracovníků na stavbách. Řešením by mohla být evidence a pracovní knížky, které by svým majitelům přinášely nějaké hmatatelné požitky a majitelům stavebních firem informace o profesních schopnostech majitele knížky.

Poruchy střešních plášťů

V následujících oddílech jsou uvedeny příklady poruch střešních plášťů. Dominantní jsou poruchy asfaltových izolačních materiálů a některé rizikové technologie. Tento příspěvek je orientován na asfaltové hydroizolační materiály, proto jsou zde poruchy hydroizolací ze syntetických fólií dokumentovány minimálně. Na portále www.izolace.cz naleznete samostatnou sekci pojednávající o poruchách stavebních izolací, ke které se tento článek úzce vztahuje.

STATICKÉ PORUCHY VZNIKAJÍ:

V DŮSLEDKU PŘETÍŽENÍ

1. poddimenzováním nosných konstrukcí nebo zakládání v průběhu navrhování nebo provádění, důsledkem toho mohou být deformace podkladních a nosných konstrukcí střešních plášťů;
2. objemové změny podkladních vrstev, nosných nebo spádových, které nejsou deformačními spárami, zónami, eliminujícími tyto objemové změny;
3. bodovým nebo plošným mimořádným zatížením při montáži - např. složením několika palet hydroizolačních materiálů na jedno místo, může dojít až k destrukci střešního pláště nebo nosných konstrukcí,
4. přidáváním dalších vrstev bez ohledu na únosnost při rekonstrukcích střešních plášťů,
5. změnou způsobu užívání, jejímž důsledkem je zvýšení užitného zatížení,
6. zatížením zadrženou srážkovou vodou při ucpání nebo nedostatečnosti odvodňovacího systému

SÁNÍM VĚTRU

1. kvantitativními nebo kvalitativními nedostatky mechanického kotvení v rámci střešního pláště - v ploše nebo v detailech (zejména klempířských detailů),
2. nekvalitním nebo nedostatečným připevněním konstrukčních prvků, klempířských prvků, oplechování atiky a ostatních prvků (zejména světlíků),
3. Nekvalitním nebo nedostatečným spojením mezi jednotlivými vrstvami střešního pláště,

V DŮSLEDKU KOROZE STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

1. dlouhodobým zatékáním, kterým korodují kovové prvky (výztuže, profilované plechy), ale i všechny ostatní materiály,
2. dlouhodobým vystavením vlhkostnímu namáhání, kondenzaci nebo pasivní bilanci,
3. použitím stavebních materiálů, zejména perlitu, škváry nebo keramzitu, které mají korozivní vliv na kovové prvky.

více informací k této části naleznete zde.

PORUCHY VODOTĚSNOSTI VODOTĚSNÝCH IZOLACÍ (v plochách střešních plášťů)

PORUCHY VODOTĚSNOSTI VYPLÝVAJÍCÍ Z PROJEKTOVÉHO ŘEŠENÍ

1. zvoleny rizikové technologie,
2. zvoleny neslučitelné materiály a prvky,
3. zvolena neproveditelná technická řešení z hlediska technologií, počasí atd.

PORUCHY VODOTĚSNOSTI V PLOŠE

1. z důvodu dožilé vodotěsné izolace (maximální životnost tradičních oxidovaných hydroizolačních povlaků je asi 10 až 15 let),
2. použity byly materiály s nedostatečnými technickými vlastnostmi pro danou aplikaci (sjíždění a trhání hydroizolačního povlaku při nadměrných spádech, trhání hydroizolačního povlaku v důsledku objemových změn hydroizolace nebo podkladních vrstev),
3. došlo k deformaci podkladních vrstev hydroizolačního povlaku.

PORUCHY VODOTĚSNOSTI V DETAILECH

1. důvodem jsou rozdílné dilatační vlastnosti jednotlivých materiálů a prvků střešního pláště (tato porucha se může projevit jak v ploše, tak i v detailu. V detailech se však tyto dilatační pohyby většinou koncentrují, a tím se stávají rizikovější). Příkladem je napojování titanzinkových klempířských prvků na asfaltové hydroizolační povlaky, kde standardně vznikají poruchy vlivem rozdílných dilatačních vlastností jednotlivých materiálů,
2. způsobené dožilými konstrukčními prvky (zejména klempířskými), bez řádné údržby a nátěrů,
3. důvodem je neslučitelnost jednotlivých materiálů a prvků střešního pláště,
4. důvodem je nestejná životnost jednotlivých materiálů a prvků střešního pláště,

PORUCHY VODOTĚSNOSTI V DŮSLEDKU NEKVALITNÍ PRÁCE IZOLAČNÍ FIRMY

1. provedeny nespojené nebo nekvalitně spojené jednotlivé prvky hydroizolačního systému,
2. jednotlivé vrstvy střešního pláště jsou nekvalitně nebo nedostatečně propojené (nedostatek lepidla nebo nedostatečně navařené vrstvy), nedostatečné množství kotvicích prvků,
3. poruchy vodotěsnosti vzniklé v důsledku porušení hydroizolačního povlaku následnými stavebními pracemi,
4. mechanické poškození hydroizolačního pláště při následných stavebních pracích,
5. neodborné zásahy do střešního pláště při dodělávkách a změnách.

více informací k této části naleznete zde.

PORUCHY KONSTRUKČNÍCH DETAILŮ, ODVODNĚNÍ, PROSTUPŮ, DILATACÍ, ATD.

PORUCHY ODVODNĚNÍ MOHOU MÍT TYTO PŘÍČINY:

1. nedostatečné spády (louže na střešním plášti, které jsou nebezpečné zejména u technologií a materiálů neumožňujících dlouhodobý tlak vody),
2. nedostatečné svislé odvodnění (malé průřezy nebo nedostatečný počet odvodnění),
3. ucpání nebo zarůstání vpustí a svodů. Může být způsobeno zejména absencí údržby a při rekonstrukcích.

PORUCHY VYPLÝVAJÍCÍ Z VOLBY RIZIKOVÝCH TECHNOLOGIÍ

V průběhu času se velmi měnil názor na rizikové technologie. V následujících řádcích se pokusíme o jejich výčet pro současnou dobu, který samozřejmě není úplný, ale odráží zkušenosti do roku 2000. Na našich střechách se objevuje mnoho různých technologií, které vybočují z běžného evropského standardu. Jsou to např:

1. oxidované asfaltové pásové izolace,
2. modifikované asfaltové pásy s rizikovými modifikátory nebo komponenty, které nejsou dostatečně kvalitní,
3. fóliové izolace s velkým podílem těkavých změkčovadel,
4. stěrkové a stříkané izolace asfaltové (v některých případech armované), akrylátové (v některých případech armované),
5. polyesterové a na neidentifikovatelné materiálové bázi,
6. stříkané polyuretany.

U rizikových technologiích se spojují některé technické problémy, které limitují kvalitu a s tím spojenou životnost střešního pláště. U všech technologií prováděných na místě je velmi problematické dodržet rovnoměrné technické a geometrické parametry jednotlivých vrstev. Zejména jde o kvalitní a rovnoměrné rozmíchání všech složek, stálou a dostatečnou tloušťku vrstvy a centrální a rovnoměrné rozložení výztužné textilie.

více informací k této části naleznete zde.

STAVEBNĚ FYZIKÁLNÍ PORUCHY

Mohou mít příčiny v etapách navrhování nebo provádění. V průběhu životnosti střešních plášťů vznikají pouze v případě dramatických změn vnějších nebo vnitřních klimatických podmínek. Jsou způsobeny:

1. nedostatečným množstvím tepelných izolací v ploše a detailech. Důsledkem jsou kondenzační poruchy na detailech (tepelných mostech – tj. na místech konstrukce, kde je oslabena tepelná izolace). Tyto poruchy se projevují především v interiérech objektů, ale mohou se projevit i na vnějších površích stavebních konstrukcí,
2. kondenzačními poruchami v ploše, detailech a vzduchových mezerách, pasivní bilancí kondenzované a vypařené vodní páry. V důsledku špatného návrhu střešních konstrukcí z hlediska difúzních vlastností (velký difúzní odpor hydroizolace) se kondenzát hromadí uvnitř střešního pláště. Stejný efekt má neustálé přidávání hydroizolačních vrstev při rekonstrukcích,
3. kondenzací u rizikových stavebních konstrukcí – zejména lehkých kovových,
4. kondenzací uvnitř provětrávaných vzduchových mezer, zejména na vnitřním líci vnějšího střešního pláště,
5. nadměrnou hlučností u lehkých kovových střešních plášťů způsobenou kmitáním vlastní střešní konstrukce, jehož příčinou je tlak a sání větru, nebo dopadem deště na plechovou krytinu,
6. špatným návrhem skladby střešního pláště, na niž jsou kladeny nároky z hlediska akustické izolace – např. nedostatečnou tloušťkou hmotné nosné vrstvy skladby, a tím způsobené nedostatečné vzduchové neprůzvuč­nosti požadované pro pojezdovou střešní konstrukci.

Některé stavební systémy a konstrukce lze označit jako rizikové z hlediska stavební fyziky. Zejména jde o lehké kovové konstrukce, pro které platí mnohé z výše uvedených nedostatků.

Více informací k této části naleznete zde.

PORUCHY Z POŽÁRNÍHO HLEDISKA

Požární hledisko se sice u střešních plášťů v současné době dominantně vztahuje k hydroizolačnímu povlaku, ale na celý střešní plášť včetně tepelné izolace a nosné konstrukce je přesto nutno hledět jako na komplex. Při požárech některých hydroizolačních a tepelně izolačních materiálů vznikají jedovaté zplodiny, které si v ničem nezadají s bojovými plyny. Jde zejména o materiály, které obsahují chlór a obdobné prvky. Proto se např. u syntetických fólií eliminují chlorovaná změkčovadla. Kromě hydroizolačních materiálů mohou mít tyto negativní vlastnosti i tepelné izolace, a to zejména izolace na bázi pěněných plastů.

Při provádění střešních plášťů se používají PB hořáky, které v neodborných nebo nepoučených rukou dokáží spálit leccos. Druhou variantou jsou neočekávané okolnosti, změny podkladních materiálů a konstrukcí, které změní parametry hořlavosti střešního pláště.

Více informací k této části naleznete zde.

PORUCHY VYPLÝVAJÍCÍ Z PROVOZU, ÚDRŽBY A SE ZACHÁZENÍM S HYDROIZOLACEMI

Ke střešnímu plášti je se vždy nutno chovat opatrně a snažit se minimalizovat riziko možného mechanického poškození, jehož důsledkem jsou poruchy, jako je zatékání a obdobné nepříjemnosti.

PORUCHY SOUVISEJÍCÍ S ÚDRŽBOU VYPLÝVAJÍ Z:

absence údržby střešního pláště, kterou se rozumí čištění odvodňovacího systému a čištění míst, která jsou zanášena náletovou nečistotou,
1. absence údržby nátěrů (konstrukčních detailů) v případě některých druhů izolací, které mají údržbové nátěry předepsány.

Více informací k této části naleznete zde.

PORUCHY VZHLEDU - ARCHITEKTONICKÉ HLEDISKO

V tomto případě jde zejména o rovinnost střešního pláště. Výrazné nerovnosti by se neměly objevovat ani v podkladu ani na hydroizolačním povlaku. Další výraznou architektonickou poruchou je opět nerovinnost, a to klempířských prvků. Zvláště akutní je u zinkového, popř. titanzinkového plechu, kde je nutno počítat s výraznými dilatačními pohyby. V případě absence dilatačních prvků a kluzného upevnění dochází ke zvlnění všech liniových klempířských prvků.

Více informací k této části naleznete zde.

VÝROBNÍ PORUCHY HYDROIZOLAČNÍCH MATERIÁLŮ

1. nevhodná konstrukce materiálů,
2. nekvalitní suroviny,
3. chyby kontroly výroby,

přičemž samozřejmě může nastat souběh jednotlivých příčin. V důsledku nevhodné konstrukce může dojít až k destrukci materiálu. Jde zejména o kombinaci materiálů, které mají různé dilatační změny (např. hladká hliníková fólie v kombinaci s tvrdým oxidovaným asfaltem).

V důsledku použití nekvalitních surovin se lámou hydroizolační pásy a vznikají trhliny. Trhliny vznikají za vysoce kladných teplot a jsou způsobeny použitím nekvalitní asfaltové hmoty pro výrobu asfaltových hydroizolačních materiálů. Kromě vlastních trhlin může u těchto materiálů dojít až k roztržení vložky.

Chyby způsobené nedostatečnou výrobní kontrolou jsou zejména vizuální. Jde například o stopy po válcích, případně po jiných výrobních mechanismech. Samostatnou kapitolou jsou výrobní nedostatky vzniklé špatným dělením výrobků. Jde zejména o pásy kratší, než předepisuje výrobní dokumentace. Výrobní chyby jsou v některých případech až neuvěřitelné.

Více informací k této části naleznete zde.

PORUCHY VZNIKLÉ ŠPATNÝM SKLADOVÁNÍM A MANIPULACÍ

Základní důsledky jsou dva. V případě skladování na ležato dochází při dlouhodobém skladování ke zploštění rolí a k jejich následnému zvlnění při aplikaci. Druhým důsledkem jsou tzv. sloní nohy, které vznikají sesedáním asfaltových izolačních materiálů vlivem tepla - tj. při skladování v nevhodných podmínkách, kde jsou pásy vystaveny nadměrnému přehřívání.

Více informací k této části naleznete zde.