Staré a nové přístupy při průzkumu střešních plášťů

Již ve dvou uplynulých ročnících jsme odbornou veřejnost informovali o nové možnosti přístupu k průzkumu plochých střešních plášťů. Tato nová technologie se nazývá impedanční defektoskopie a využívá změny elektrofyzikálních vlastností materiálů a prostředí s vlhkostí.

Jedná se tedy vlastně o způsob využívající technologie známé z tzv. kontaktních vlhkoměrů. V tomto případě se jedná o změnu hodnot impedance. Využívá se skutečnosti, že vlhkost podkladních vrstev, tj. tepelných izolací, podkladních betonů, separačních textilií atd, pod hlavní povlakovou izolací vzrůstá, zpravidla, směrem ke zdroji zatékání. Samozřejmě kromě případů vody akumulované při změnách spádů právě oněch podkladních konstrukcí. Vlhkost se zpravidla rozlévá do větší, snadno rozpoznatelné, resp. nalezitelné, plochy. Tento způsob není tedy citlivý tolik na náhodně neprověřená místa povrchu povlakové izolace tak, jak jsou dosud používané metody např. mechanicko-vizuálního průzkumu nebo též vysokonapěťová jiskrová zkouška.

Dosud nejčastěji užívanou, lze říci, že základní, metodou je tzv. zátopová zkouška. Tato zátopová zkouška střešního pláště se provádí zpravidla po rozsektorování plochy střešního pláště hydroizolačními přepážkami po jeho částech cíleným a řízeným zaplavením nad nejvyšší úroveň ploché části, resp. roviny, pláště. Předpokládaná doba trvání zkoušky pro dostatečnou průkaznost je 48 hodin. Problematickým stále zůstává fakt, že při provádění této zkoušky a při průkazu nedostatečné vodotěsnosti bývají právě podkladní vrstvy zaplaveny a v případě tepelných izolací tím pádem též výrazně degradována jejich tepelně technická účinnost. Používání je tedy mírně sporné a nebezpečné.

Druhým často využívaným typem zkoušky je tzv. jiskrová zkouška. Při této zkoušce se využívá tzv. poroskopu. Jeho elektroda je po povlakové izolaci tažena. V místě nespojitosti povlaku krytiny přeskakují mezi elektrodou a podkladem jiskry, tyto jsou viditelné a slyšitelné. Zkouška je velmi náročná na preciznost a postup provádění. Problematická je diagnostika sváru přesahů. Z tohoto důvodu se zpravidla doporučuje jako doplňková a lokální.

Třetí variantou možné defektoskopie využívanou především u povlakových krytin ze syntetických fólií je podtlaková zkouška spojů. Při této zkoušce se využívá podtlakových průhledných zvonů předem určených tvarů. Povrch povlakové izolace se potře mýdlovým roztokem. Na pokrytý povrch se umístí vakuový zvon. Vyvine se podtlak a sleduje se vývin „bublin“. Metoda je velmi pracná a pro rozsáhlé plochy prakticky nevyužitelná. U asfaltových pásů s ochranným posypem je obtížné utěsnění styku obvodu zvonu a hrubozrnného posypu.

Další možnou metodou je dýmová zkouška. Zkouška je založena na principu produkce dýmu a jeho vhánění tlakem pod hydroizolaci. Je určen pro kontrolu homogenity povrchu především mechanicky kotvených střešních systémů, tj. syntetických fóliových hydroizolací a jednovrstvých nebo dvouvrstvých systémů z asfaltových pásů. Lze jej, při respektování nutnosti rychlého zakrývání zatěžovacími vrstvami, použít i v případě volně položené hydroizolace. Tato zkouška pro svou průkaznost vyžaduje těsný spodní plášť střechy – například těsná parozábrana nebo souvislá stropní monolitická konstrukce. Hlavní hydroizolace v době provádění této zkoušky však musí být bez přitěžovacích nebo zakrývacích vrstev.

Ostatní, do té doby používané, metody jsou v našich podmínkách rozšířené pouze minimálně. Nelze je však předem, v tom, kterém případě, zatracovat. Je pouze na zhotoviteli provádějícím tento úzce specializovaný průzkum, kterou metodu, nebo kombinaci metod zvolí.

Nicméně zatím žádná z uvedených starších metod neumožňuje sestavení tzv. vlhkostní mapy podkladních vrstev pod vlastní povlakovou izolací, která i ve zjednodušené, nyní povětšinou z finančních důvodů používané, formě dává poměrně pěkný přehled o rozsahu poškození a zavlhčení případné tepelné izolace tak jako to umožňuje zkouška metodou impedanční defektoskopie.. Sestavení této vlhkostní zjednodušené mapy se velmi osvědčilo. Na jejím základě, kromě rozsahu zavlhčení, lze stanovit i místa průniku srážkové vlhkosti do vlastní skladby. To lze provést samozřejmě pouze s určitou erudicí a na základě znalostí základního konstrukčního principu předmětného objektu a střešního pláště. Vliv při vyhodnocování totiž hraje spádování vlastní vrchní roviny střešního pláště, spádování podkladních vrstev, je-li odlišné od vrchní roviny.

Sestavení této vlhkostní mapy se velmi osvědčilo při stavebně technickém průzkumu střešního pláště. Lze totiž lépe určit tzv. kritická místa, s nejvyšším nebo jinak specifickým zavlhčením pro provedení případných kontrolních sond souvrstvím. Potom lze stanovit gravimetricky skutečnou hmotnostní vlhkost jednotlivých vrstev v kritické oblasti. Navíc lze případně orientačně přiřadit následně ke komparativním vlhkostem, zjištěným impedanční defektoskopií, i přibližné rozložení skutečné hmotnostní vlhkosti. Metoda není limitována teplotně, samozřejmě s ohledem na bezpečnost povlakových krytin vlastních se ji nedoporučuje provádět pod limitními teplotami vnějšího vzduchu z hlediska křehnutí materiálu vlastní povlakové izolace. Test lze provádět i na střešních pláštích nad nevytápěnými prostory. Jedinou podmínkou je suchý povrch střešního pláště a odstranění případných krycích vrstev z povrchu hydroizolace.

Tato metoda odkrývá i nové možnosti při přejímkách střešních plášťů bez nutnosti zatěžování konstrukce vodou při zátopové zkoušce a s vyloučením rizika značného zvodnění a degradace podkladních vrstev v případě prokázání poruchy. Tímto způsobem lze vysledovat i dotace vlhkostí z detailů opracování vytažení hydroizolace na svislé konstrukce a prostupy, které jsou jinak zpravidla nad úrovní vodní hladiny při provádění zátopové zkoušky a nejsou tedy schopny být případně diagnostikovány jako defektní. 

 
Obr 1: přístroj Dec Scanner pro nedestruktivní induktanční defektoskopii

Obr 2: použití in-situ

Obr 3: induktanční skenování v rozkrytých koridorech zatěžovací vrstvy

Obr 4: celkově zpracovaná podrobná vlhkostní mapa střešního pláště, CAD

Obr 5: příklad ručně zpracované vlhkostní skicy s vyznačením obsahu vlhkosti a vlhkostních toků

Obr 6: příklad ručně zpracované vlhkostní skicy s vyznačením obsahu vlhkosti a vlhkostních toků

Tato metoda byla od svého zavedení na českém trhu použita společností A.W.A.L., s.r.o. na cca 90 plochých střešních pláštích a to jak na lokální doplňkový průzkum, při zpracování předprojektové přípravy rekonstrukce střešního pláště staršího data zhotovení, tak i na celkové průzkumy případné poruchy předmětného střešního pláště, jak starších, tak i ale zcela nových, investorovi nebo generálnímu dodavateli, předávaných střech nebo i právě předaných, nicméně vadných střešních plášťů. Metoda se ukázala jako dostatečně průkazná, reprodukovatelná, s vysokým stupněm úspěšnosti při odhalení zdrojů zatékání.

Vedlejším efektem je počínající statistika poruch a vad nově prováděných plochých střešních plášťů. Zde je možno tedy po dvou letech užívání uvést, že z cca 44 komplexně impedanční defektoskopií prověřovaných nově realizovaných střešních plášťů je 32, tj. cca 73% pokryto povlakovou krytinou ze syntetických, dominantně PVC-P, fólií a 12, tj. cca 27% z modifikovaných asfaltových pásů.

Tato statistika zatím potvrzuje předběžný trend uvedený po roce užívání v poměru 75% / 25%. Pomalu a postupně již bude možné si vytvořit určitou představu o spolehlivosti jednotlivých používaných systémů.

Obr 7: příklad ručně zpracované vlhkostní skicy s vyznačením vlhké tepelné izolace – přejímka střešního pláště, vlhká TI poté částečně vysušována a částečně nahrazována

Obr 8: shodný střešní plášť jako v obr 12 – po sanačních zásazích, patrná drobná zbytková vlhkost

Obr 9: nestandardní využití – lokalizace zdroje zatékání do spodní stavby RD

Specifickou variantou je využití impedanční defektoskopie, resp. případného impedančně odporového měření vlhkosti, v případě podlahových konstrukcí. Kromě příkladu použití impedanční defektoskopie, vzpomínaném na loňské konferenci, pro stanovení rozložení vlhkosti pod již provedenými vrstvami podlahy v RD a následné specifikaci směrů dotace vlhkostí, byla v letošním roce prováděna kontrola vlhkostních poměrů podlahy hromadných garáží BD v Praze. Podlahová stěrka garáží vykazovala defekty zpuchýřováním a delaminací. Příčinou byla vysoká vlhkost podkladních vrstev. Zhotovitel přistoupil k odstranění stěrky a následně bylo třeba stanovit pravděpodobné příčiny a trend vysychání. Proto byla v časovém rozestupu prováděna měření vlhkosti příložným vlhkoměrem Tramex CMExpert (hloubka měření vlhkosti v betonových vrstvách - 2 cm) v definované síti měřících bodů. Následně byly vykreslovány vlhkostní mapy v jednotlivých termínech a porovnávány příčinné souvislosti s průběhem sanačních prací.

Otevírá se tedy i pole pro využití v podlahářském odvětví. Kdy lze metodu impedančního měření využít pro diagnostiku rozložení vlhkosti v ploše a poté následně provést určení vlhkosti v kritickém místě. Pro určení vlhkosti lze použít jak dosud prováděné gravimetrické zkoušky, oblíbené karbidové metody nebo nedestruktivně kombinované odporové a impedanční metody, která je rychlá a při dostatečném počtu měření relativně přesná.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
[1]  M. Novotný, I. Misar: Ploché strechy, Grada, 2001
[2]  R. Mrakič: Systém kontrol a přijímání jednotlivých vrstev užitných střešních plášťů, základní zásady, sborník
[3]  Podklady a fotodokumentace z průzkumů A.W.A.L., s.r.o.
[4]  Podklady společnosti TRAMEX.
[5]  www.jiskrovazkouska.cz
[6]  www.awal.cz
[7]  www.youtube.com
[8]  www.dek.cz

Příspěvek z konference Izolace 2013